Hluboké vietnamské džungle prý mohou obývat stvoření zvaná batutut, neboli „lesní lidé“. Zmínka o nich se poprvé objevuje už v roce 1947, ale až v 70. letech se jim dostává větší pozornosti díky svědeckým výpovědím vojáků.

O nich později ve své knize Podivné, ale pravdivé příběhy z války ve Vietnamu píše americký válečný veterán Kregg P. J. Jorgenson.

101. výsadková divize si tehdy dává pauzu při průchodu hustým horským porostem poté, v nesnesitelném horku táhnou těžké vybavení a vzdorují náletům krvežíznivých komárů. Náhle se kousek od nich začnou třást keře.

V očekávání útoku jsou vojáci ihned v pozoru, ale co přijde, nečeká nikdo z nich. Asi 1,5 metru vysoká opičí stvoření kráčející po dvou! Mají protáhlé hlavy, svalnaté tělo porostlé zrzavou srstí, jež ve tváři skrývá dvě černé oči a velká ústa.

Automaticky se nabízí myšlenka, že to byli orangutani, jenže věc má jeden háček – ve Vietnamu orangutani nežijí. Tak snad šlo o halucinaci způsobenou užíváním drogy LSD, s níž američtí vojáci v 60. a 70. letech často experimentovali?

Pohled odborníka

Britský zoolog John MacKinnon (*1947) se v 90. letech proslaví nalezením hned tří druhů do té doby neobjevených savců vyskytujících se v Jihovýchodní Asii. On se má s batutut nepřímo setkat při svém putování po Malajsii.

„Najednou jsem ztuhl, ohromený tím, co vidím. Při pohledu na ty stopy v půdě, tak lidské a zároveň nelidské, mi přebíhal mráz po zádech. Přál jsem si odtud rychle zmizet,“ otřásá se později při té vzpomínce.

Prsty vypadaly lidsky, stejně jako prohlubeň po zformované patě. Ale chodidlo bylo moc krátké a široké na to, aby mohlo patřit člověku. MacKinnona ovládne tak velký strach, že se rozhodne navzdory možnosti úžasného nového objevu záhadného tvora nestopovat.

Věděl, že to není žádné nám známé zvíře. Odešel a do oblasti už se nikdy nevrátil. Proč MacKinnona ovládl takový strach? Jak to, že na něj neznámý kryptid tak silně zapůsobil?

Nemohl snad vládnout nějakými nadpřirozenými schopnostmi, které jsou někdy přisuzovány i bigfootovi?