„Záhada létajících talířů už není žádnou záhadou,“ prohlašuje v říjnu 1953 Albert K. Bender, zakladatel Mezinárodního úřadu pro létající talíře. Jenže o svá zjištění už se nestihne podělit. Navštíví ho totiž muži v černém…
Svědectví o existenci mužů v černém, supertajných agentů ještě tajnější vládní organizace, kteří nosí černé obleky a klobouky, se objevují už padesát let – navštěvují očité svědky UFO a přesvědčují je, že to, co viděli, nebylo vůbec to, co si myslí, že viděli.
Soused za všechny peníze
Albert K. Bender je přinejmenším výstřední. Do podkrovního bytu si pořídí dvacet hodin, takže se celým domem každou čtvrthodinu, půlhodinu i celou hodinu rozléhá odbíjení. K tomu si na zdi pověsí obrazy s motivem příšer, démonů a upírů.
„Pozdě v noci působilo podkroví děsivým místem,“ nechá se jednou slyšet sám Bender. V roce 1952 Bender založí Mezinárodní úřad pro létající talíře, kde zaměstná podobné nadšence do UFO, jakým je i on sám. Účelem úřadu bylo vyšetřování svědectví o létajících talířích.
Varování z vyšších zdrojů
Úřad vydává svůj vlastní časopis, který se rychle stává senzací a objevuje se až v daleké Austrálii. Na jeho stránkách se to hemží svědectvími o létajících talířích. Jenže už v říjnu roku 1953 vychází číslo poslední, protože úřad zničehonic ukončuje činnost.
Žádné slavné odhalení pravdy o létajících talířích se nekoná. „Zdroj už je znám, ale jakékoliv informace se musí zadržetna rozkaz vyšších zdrojů,“ píše Bender. Těmi vyššími zdroji je trojice mužů v černém, která Bendera toho roku navštíví.
„Radíme těm, kdo se zabývají létajícími talíři, aby byli velmi opatrní,“ uzavírá Bender.
