Přesná příčina tragické havárie není dodnes známá. Obecně se má za to, že na vině je chyba tepelné izolace. Konspirační teoretikové ovšem hovoří o tajných experimentech, které měly na palubě vesmírné mise probíhat.

Těšili se domů na opětovné shledání s rodinou a přáteli, kterým měli ze svého šestnáctidenního pobytu ve vesmíru jistě co vyprávět. Sedm astronautů, z nichž tři vyrazili do kosmu již podruhé, odstartuje 16. ledna 2003 z Kennedyho vesmírného střediska.

Vrátit se má během odpoledne 1. února. Mnoho Američanů toho dne upírá oči k obloze nebo alespoň televizním obrazovkám a sleduje návrat vesmírné mise na palubě raketoplánu Columbia.

Těsně před třetí hodinou odpoledne se na nebi objeví bílá kondenzační stopa. To ještě většina přihlížejících netuší, že kontrolní středisko z údajů přicházejících z kabiny tuší závažný problém a spojení s posádkou se přerušilo.

Když se však objeví plameny a z raketoplánu začnou odpadávat hořící kusy, je vše jasné.

Vesmírné středisko s vědomím, že právě přišlo o sedm statečných astronautů, stahuje vlajky na půl žerdi a americký prezident George Bush (*1946) vystoupí před kamerami, jimž s vážnou tváří přiznává:

„Columbia je ztracena, nikdo nepřežil.“ Podle jistých teorií však jakýsi tajný plán se ztrátami na životech počítal. Byla posádka mise chladnokrevně zavražděna?

Zase ta izolace!

Přesná příčina zkázy Columbie není dodnes zcela známa. Široce přijímaná teorie tvrdí, že vinu nese asi 50 cm dlouhý úlomek tepelné izolace. Kamera připevněná k raketoplánu už při startu Columbie zachytila, že se oddělil od trupu a narazil do křídla.

Narušený izolační plášť o sobě nedal vědět až do opětovného průniku do atmosféry, kdy začal hořet a nakonec se raketoplán rozpadl. Od bezpečného přistání posádku dělilo pouhých 16 minut. Zní to logicky.

Ovšem není to vysvětlení, které by tehdejší ředitel programu raketoplánů Ron D. Dittemore (*1952) dokázal přijmout.

„Prostě nedává smysl, že by tato událost byla hlavní příčinou,“ hněvá se a vysvětluje, že při předchozích misích byly izolační destičky poškozeny i o poznání více a přesto se podařilo bezpečně přistát.

Mnozí proto zvažují, zda nešlo o sabotáž. Mohl být raketoplán na dálku odpálen, jak tvrdí některé konspirace? Proč by se ale kdo k takovému kroku uchýlil?

Zvláštní experimenty

Pozornost konspiračních teoretiků vzápětí přitahuje to, jak se americké úřady postaví k likvidaci trosek. Ty jsou roztroušeny na rozsáhlém území o délce asi 500 a šířce 100 kilometrů.

Úřady obyvatele těchto oblastí varují, že trosky mohou být životu nebezpečné. Vyzývají proto, aby se k úlomkům Columbie nikdo nepřibližoval a okamžitě uvědomil příslušné autority. Trosky prý mohou obsahovat vysoce toxické palivo.

Jiní ale tvrdí, že spíše ukrývají skutečný důvod havárie. Ten spočívá v experimentech, které tým během dvou týdnů na oběžné dráze provedl.

Oficiálně šlo o sérii různých pokusů v mikrogravitaci. Alternativní teorie ale uvádějí, že šlo spíše o zkoušky biologických zbraní, v rámci příprav na chystanou válku v Iráku.

Jeden z pokusů se ale zřejmě nezdařil, jak měl, a pracovní i obytné prostory Columbie byly zamořeny. Raději než zavléct neznámou nákazu zpět na Zemi se proto úřady uchýlily k likvidaci Columbie i s její posádkou.

A to tak, aby vše v očích veřejnosti vypadalo jako nehoda. Je právě to důvodem, proč nedokázali vědci z NASA zjistit přesnou příčinu havárie?