V obchodu, či spíše vetešnictví se starými cédéčky, se rojí mouchy a čpí tu krev a výkaly. Červené cákance jsou všude po stěnách a na podlaze leží ohavně zmasakrovaná těla prodavače a dvou zákazníků…
Je rok 2009 a nacházíme se ve městě Baiteta ve státě Papua Nová Guinea. V zemi, kde je nejčastějším nástrojem vraždy těžká mačeta, to není nic neobvyklého.
Policisté, kteří v západní provincii Simbu povětšinou patří ke kmeni Tonka, přijíždějí na místo činu připravení. Kromě fotografa a forenzního specialisty, který sbírá otisky prstů, si uprostřed místnosti rozkládá své propriety i Juavo Sinasina.
Je odborníkem na temné síly a pracuje přímo pro policii. Jeho úkolem je rozhodnout, zda se jedná o prostý zločin z hrabivosti, náhlé posednutí démonem (zvané „kumo“), anebo jestli za trojnásobnou vraždou stojí nějaký tajný zlý kouzelník (tzv. „sanguno“).
Zákon, pověry a kouzla
Za chvíli se před obchodem srocuje celá vesnice. Během hodiny, kdy se zevnitř ozývá jen monotónní mručení a zaříkávání, se dav rozestupuje.
Představený vesnice přináší umaštěný pytel, ve kterém jsou hlavy obou pachatelů, mladíků z vesnice, vražedná zbraň i ukradená hotovost. „Zločin ve vlastních řadách byl odhalen a okamžitě potrestán,“ prosí na kolenou starosta policejního poručíka.
„Odvolejte prosím svého šamana, a nesesílejte na nás démony a prokletí.“ Protentokrát může Sinasin s klidem odejít, aniž by musel provádět rituál k zajištění neviditelných stop.
Bojí se vlastních bohů…
Připadáte si jako ve špatném krimi-filmu? Jenže očitým svědkem tohoto případu je i italský misionář Franco Zocca. „Takové věci se tu dějí běžně,“ dodává zástupce křesťanské víry mezi pohany. „Je to stejné jako v regionech Yangaru, Maprik nebo Drekikir.
Chodí do kostela a tvrdí, že věří v Boha. Ale ze svých vlastních bohů mají pořád strach.“ Používají v této zemi zastaralé rituály založené na pověrách? Nebo vědí víc a jejich zásahy proti „neviditelné sféře“ jsou oprávněné?
