Převratná alternativní metoda, která nese název su jok, pochází z asijských končin.

V 70. letech minulého století s ní přichází jihokorejský profesor Park Jae Woo (*1942), který se do té doby zabýval studiem tradičních východních filozofií a medicíny. Jeho technika tedy vychází z klasických principů, které jsou známy například již z akupunktury:

tok energie tělem, existence jin-jang, potřeba harmonie a rovnováhy… To, co však su jok přináší nově, je představa jakési tělesné podobnosti. Podle této alternativní metody se fungování, a potažmo i problémy celého těla, odrážejí v dlaních člověka či na jeho chodidlech.

Odtud dostává metoda i svůj název: „su“ znamená ruka a „jok“ zase noha. Opravdu se na těchto místech mohou zrcadlit orgány našeho těla a dají se díky tomu léčit?

PALEC JAKO HLAVA

Su jok nabízí podrobný popis ruky či chodidla, které mají „zastupovat“ ostatní části našeho těla. Jak ale víme, že takovou funkci opravdu plní? Základem teorie je myšlenka podobnosti ruky či nohy s celou postavou.

Tak například ruka – palec vede opačným směrem než ostatní čtyři prsty, podobně jako je hlava vůči čtyřem končetinám. Zatímco palec má dva články (hlava a krk), ostatní prsty mají články tři. Ukazováček a malíček podle su joku reprezentují končetiny horní, zatímco prsteníček a prostředníček ty dolní.

Jednotlivé části končetin bychom pak mohli přiřadit k příslušným článkům prstů. Taktéž souhlasí i klouby – prsty mají klouby tři, stejně tak celá paže či noha. Co se týče ostatních tělesných proporcí, ty se údajně promítají do dlaně či hřbetu ruky.

Pokud je někde problém, jsou prý tato místa bolestivá, mají odlišnou teplotu, nebo se na nich objeví skvrny či jiné defekty. Když tedy takový jev odhalíme, co si máme počít dál?

JEDNODUCHÝ POSTUP

Metoda su jok nevyužívá jen klasický systém podobnosti. Využívají se ještě další dva systémy, založené na stejném principu. K tomu, abychom však mohli techniku praktikovat, stačí systém základní. Nejprve je důležité nalézt patologický bod.

K tomu se využívá speciální diagnostická tyčinka, která jej lokalizuje. Pak již lze zahájit léčbu samotnou. Ta probíhá prostřednictvím masáže příslušného bodu, a to nejčastěji válečkem, nebo masážním prstýnkem.

Prováděna je asi 1–2 minuty, ačkoliv to se různí v závislosti na frekvenci potřebné stimulace. Po odeznění bolesti je údajně postiženému orgánu či části těla vyslán signál, že dochází k jeho nápravě.

VARIACE LÉČBY

Není to ale jen tlakové působení, co se v léčbě využívá. Na bod lze přiložit například i magnet, blahodárné účinky má mít jeho severní pól. V su joku se ale také někdy pracuje s vlivy tepla a chladu – podle toho, o jaký problém se jedná.

Léčbu prý dokážou zesílit také barvy, jejichž výběr opět závisí na druhu patologického příznaku. Su jok je zajímavá verze východní alternativní léčby, která by však v případech vážných chorob neměla nahrazovat medicínu západní.

Jinak by měla být bezproblémová. Kdo se nezalekne poněkud netradičního výkladu fungování lidského těla, nechť su jok směle vyzkouší.