V tichu starobylého chrámu v Myře zůstává po více než sedm století hrob muže, kterému se připisují zázraky, pomoc chudým i záchrana námořníků v bouřích. Pak ale přichází rok 1087 a klidné místo se mění v dějiště podivné noční výpravy.

Skupina italských námořníků otevírá hrob svatého Mikuláše a odváží jeho ostatky přes moře do Bari. Je to zbožná záchrana před nebezpečím, nebo promyšlená krádež, která se později zahaluje do legend?

Ve městě Myra v oblasti Lykie, na území dnešního Turecka, odpočívá svatý Mikuláš (270-343) už od 4. století.

Biskup, který podle tradice pomáhá chudým, chrání nevinné a zachraňuje lidi v nouzi, se postupně stává jedním z nejuctívanějších křesťanských světců. Jeho hrob v místním chrámu přitahuje poutníky z celého křesťanského světa. Jenže v 11. století se situace mění.

Myra se dostává do oblasti ovládané seldžuckými Turky a křesťanské svatyně v Malé Asii ztrácejí své bezpečí. V západní Evropě sílí obavy, že ostatky významných světců mohou být zničeny nebo ztraceny.

Právě v této atmosféře se rodí plán, který navždy změní osud Mikulášových relikvií.

Akci považují za krádež

V roce 1087 připlouvají do Myry námořníci z italského Bari. Podle dobových vyprávění se vydávají na výpravu s jasným cílem, a to získat ostatky svatého Mikuláše a přivézt je do svého města. Nejedná se však o běžnou poutní cestu.

Muži vstupují do chrámu, kde se nachází světcův hrob, a přes odpor místních mnichů ostatky odnášejí. Právě tady začíná největší záhada celého příběhu. Italové tvrdí, že jednají v zájmu samotného světce.

Podle jejich přesvědčení Mikuláš „opouští“ nebezpečné místo a získává nový bezpečný domov. Obyvatelé Myry však událost vnímají jinak, jako násilné odcizení posvátného dědictví.

Středověký svět ale na podobné přesuny relikvií pohlíží jinými pravidly než dnešní doba. Získání ostatků významného světce znamená pro město obrovskou prestiž, příliv poutníků i duchovní ochranu.

Vzácnost chrání bazilika

Když loď dorazí do Bari, obyvatelé města slavnostně vítají vzácný náklad. Ostatky nejprve uloží v kostele svatého Štěpána a později vzniká slavná bazilika svatého Mikuláše, která se stává jedním z nejvýznamnějších poutních míst Evropy.

Podle legend doprovázejí příchod relikvií zázračná uzdravení a další nevysvětlitelné události. A přesto zůstává několik otázek bez definitivní odpovědi. Byly v Bari skutečně všechny ostatky svatého Mikuláše? Nebo část zůstala ukryta v původním hrobě?

A rozhodl se světec podle legendy sám „odejít“, nebo šlo jen o odvážnou loupež posvěcenou vírou své doby? Archeologové dnes vědí, že původní chrám v Myře skutečně existuje a místo Mikulášova původního uložení je historicky doložené.

Ostatky uložené v Bari jsou po staletí předmětem úcty milionů věřících a jejich příběh zůstává jedním z nejpodivuhodnějších přesunů relikvií v dějinách křesťanství. Možná právě proto stále fascinuje, protože stojí na hranici mezi historií, vírou a tajemstvím.