Katolická církve to nemá v moderní době vůbec snadné. Řadu skandálů různého typu doplňují ještě věřící, kteří mixují tu správnou víru s pověrami sahajícími až do starověku. Patří k nim i příznivci kultu mrtvých v italské Neapoli.
Jejich praktiky jsou prý kacířské. Proč?
Neapolský kult mrtvých je spojený zejména s kostnicí, která se nachází v městské části Materdei. V sedmnáctém století lokální záplavy způsobily, že se část ostatků dostala do ulic Neapole. Uvolněné místo však rychle zaplnila těla obětí epidemie cholery v roce 1837.
Podzemní pohřebiště
V Neapoli brzy vzniká kult mrtvých. Jeho přívrženci se o část ostatků-lebky pečlivě starali. Rozmlouvali s nimi, nosili jim dary. Za tuto péči pak žádali drobné laskavosti.
V roce 1969 prohlásil neapolský kardinál Ursi takovou oddanost za fetišismus a nařídil podzemní kostnici uzavřít. Kacířské tendence příznivců kultu mrtvých však pokračovaly i nadále.
Důležitým místem pěstování kultu mrtvých je i v současnosti neapolský kostel Santa Luciella ai Librai. Svatostánek byl postavený ve čtrnáctém století. Pod kostelem se nachází pohřebiště.
Těla byla uložena do hromadného hrobu, lebky ovšem byly vystaveny v souladu s pravidly kultu mrtvých.
Uši na lebce?
Hlavní atrakcí je zde „ušatá lebka“. Samozřejmě, lebka nemá opravdové „uši“, pouze zvláštní výrůstky. Komu „ušatá lebka“ patřila, není známo. Záhadou je i vznik těchto „ušních“ výrůstků. Jedna z teorií říká, že vznikly záměrně během procesu mumifikace.
Může se jednat o tajný starověký esoterický rituál, který potvrzuje jedna římská mozaika v Národním archeologickém muzeu v Neapoli. Starověký rituál v katolickém kostele?
Nelze se divit, že oficiální církevní představitelé nemají „ušatou lebku“ včetně jejich příznivců ve velké oblibě. Příznivci kultu mrtvých ovšem nedají na „ušatou lebku“ dopustit.
Kdo jiný by měl lépe slyšet jejich přání a vyslovené modlitby než „lebka s ušima“?! Věřící ji zároveň považují za ideální spojovník mezi světem živých a posmrtným životem.