Sisyfos, korintský král, se vyznačoval svou lstivostí. Po světě kolují příběhy o tom, jak dočasně přelstil smrt.
Podle bájí prozradil Sisyfos říčnímu bohovi, že jeho dceru unesl nejvyšší z bohů – Zeus. Říční bůh odpověděl a pro Sisyfa poslal temného boha smrti Thanata. Král však nad smrtí zvítězil a Thanata spoutal a uvěznil. Tím ale zasáhl do přirozeného běhu věcí…
Svět neumírajících
Po uvěznění Thanata přestali lidé umírat, a tím pádem se začali otáčet zády k bohům, už je nepotřebovali uctívat. Na základě toho přikázal Zeus bohu války, jímž byl Ares, aby Thanata osvobodil. Bůh smrti se chtěl pomstít, a tak Sisyfa uvrhl do podsvětí.
Jeho vychytralost neznala mezí
Sisyfos se pro případ své smrti pojistil, předem poprosil manželku o to, aby v případě jeho smrti nepřinesla pohřební oběť. V podsvětí tak marně očekávali dary.
Sisyfos slíbil Hádovi, že vše napraví, byl proto opět vypuštěn mezi živé, kde si po dobu několika let užíval všech radostí.
Stihl ho trest
Za svou troufalost se mu nakonec stejně trest nevyhnul, bohové mu přisoudili úděl věčného valení balvanu do kopce. Těsně před dosažením vrcholu však balvan spadne dolů a Sisyfos musí začít od znova.
Mezi lidmi je rozšířená fráze „sisyfovská práce“, což je označení pro nekonečnou dřinu.