Služebník svěsí ruce. Drží v nich hliněné destičky s novým proroctvím, z nichž právě četl králi Zimri-Limovi. Jenže… nejde náhodou o falsum?
Starověké město Mari ležící 11 kilometrů od Abu Kamalu si na věštění potrpí.
S trochou nadsázky by se dalo říct, že pro kněží je znamením takřka cokoliv – letící ptáci, podivná smrt zvířat, výkyvy počasí… Vše je pečlivě zaznamenáno klínovým písmem akkadským jazykem na tabulky, z nichž se na 25 000 dochová dodnes!
Víme tak třeba, že byl král správně varován před vzpourou i vrahy. Duchovní život Mari je bohatý – svědčí o tom i zdejší čtyři chrámy a stupňovitý zikkurat. Za pozornost stojí i královský palác. Jeho rozloha je 2,5 hektaru a počet místností a dvorů sahá k číslu 250!
Zapečeťte to!
Kněz se rozhlédne po jásajícím davu. Lid utichne. „Takto mluví Šamaš,“ začíná věštbu hlubokým obřadním hlasem. Budoucnost kněžím údajně zjevuje přímo tento bůh slunce Šamaš – samozřejmě pouze za předpokladu, že jeho oltář je dostatečně zastavěn dary.
Ihned po pronesení věštby, ať již před zástupy lidí nebo v soukromí, je destička s proroctvím odeslána do paláce. Tihle starověcí poslíčci ale fungují podobně, jako dnešní pošta.
Destička se někdy ztratí a v některých případech je po cestě dokonce vyměněna za jinou, falešnou!
Kněží proto vymyslí speciální zapečetěné obálky, aby se falzifikátům, které mohou ovlivnit dění v celé říši, předešlo.
Jednomu ale nezabrání ani věštby – aby roku 1760 před naším letopočtem Mari nezničilo vojsko starobabylonského krále Chammurapiho (1810–1750 př. n. l.).