Andrew Mould pracoval v roce 1984 u stroje na mletí rašeliny těžené z bažin Lindowského močálu jižně od Manchesteru v Anglii.
Protože s nálezy v močálech měl své zkušenosti, část mumifikovaného lidského těla přivedla vědce k objasnění totožnosti a smrti nalezené mumie.
V následujících dnech byla z rašeliny pečlivě vykopána celá hlava a trup, které začali zkoumat specialisté Britského muzea. Zjistili, že jde o pozůstatky asi dvacetiletého muže vysokého zhruba 1,73 metru, který zaživa vážil kolem 64 kilogramů. Žil asi v 1. století našeho letopočtu.
Mumie, které se začalo přezdívat „lindovský muž“ podle vědců mohla být pravděpodobně druidský princ z Irska zvaný Lovernius (neboli Liščí muž), který se nabídl jako oběť bohům za porážku Římanů.
K tomu, že mohlo jít o dobrovolnou oběť, přispívá i klidný výraz zachovalé tváře. Lindowský muž byl obětován formou trojnásobné smrti. Měl totiž lebku proraženou třemi údery sekyrou, hrdlo zaškrceno třikrát zauzlovanou šňůrou ze šlachy.
Jeho krev z těla potom rychle vytekla přesným chirurgickým řezem na krční tepně.
Vědci také analyzovali obsah žaludku lindowského muže. Zjistili, že posledním jídlem byl ječmenný, možná trochu připálený pokrm. Podle kurátorky Britského muzea Sophie Adamsové, tehdy běžné jídlo: ječmenný koláč připravovaný na roštu.
Zesnulá vědkyně Anne Rossová, specialistka na keltské období, byla názoru, že u starověkých kněží to mohl být způsob losování. Kdo si z pytle naslepo vytáhl připálený kousek, byl vybrán jako dobrovolná oběť bohům.
PROČ RAŠELINIŠTĚ?
Když se v rašeliništích na severu Evropy občas najdou až neuvěřitelně zachovalá těla lidí dokonce ze starověku, jde o nedotčenosti hnilobou nebo tlením.
Způsobuje to rašelina a její kyselé vodnaté prostředí s nízkým obsahem kyslíku, v němž se nevyskytují bakterie ani mikroorganismy schopné rozložit organickou tkáň. Rašelina je schopna uchovat biologické zbytky těl třeba i tisíce let.
Proto odborníci mohou u mumifikovaných těl z bažin poměrně rychle a přesně zjistit příčiny smrti, ale také, zda byli nebožtíci pohřbeni s oblečením či nazí, před smrtí mučeni apod.
Pro zločince jde sice o rychlý způsob zbavení se těla oběti, ale také pro ně značné riziko při objasňování zločinu.
V severní Evropě je v rašeliništích nalezena celá řada podobných mumií. Například v Irsku, v Dánsku, v Německu i v dalších zemích.
Jejich stáří může dosahovat až čtyři tisíce let, ale výjimkou nejsou ani takové, které pocházely z doby 8,5 tisíce let před naším letopočtem.
Lidé z doby železné z rašelinišť získávali nejen palivo, ale i železnou rudu, drny, lovili v bažinách vodní ptáky apod. Není divu, že zde často i zahynuli.
Jaký byl život těchto lidí, i jejich konec býval pro vědce záhadou. Ale v posledních letech jim na tyto otázky umožnilo zdokonalení metod forenzního zkoumání ostatků z bažin.