V londýnské oblasti Hammersmith panovala v závěru roku 1803 dusná a nervózní atmosféra. Hodně lidí totiž hlásilo obtěžování či rovnou napadení duchem. Přízrak v bílém se potuloval ulicemi a obyvatelé se rozhodli vzít spravedlnost do vlastních rukou.
Výsledkem bylo zastřelení „ducha“ a následně soud se střelcem. Ten jen o vlásek unikl popravě. Co se zde stalo?
Vražda, která se odehrála v Hammersmith, vytvořila ve Spojeném království právní precedens, který se týkal sebeobrany. Hlavní otázkou bylo, zda někdo má nést odpovědnost za své činy, i když by byly důsledkem hlubokého omylu.
Tragická mýlka
Počátkem roku 1804 již nervozita v ulicích oblasti Hammersmith dosáhla vrcholu. Účast v jedné z občanských hlídek přijal i bezúhonný úředník Francis Smith. Nebylo mu ještě ani třicet let. Byl mladý, silný, navíc ozbrojen střelnou zbraní. Pátral po duchovi.
Náhle spatřil muže oděného celého v bílém. Za několik okamžiků třeskl výstřel. Bohužel, nebyl to duch, ale zedník Thomas Millwood, který se vydal do práce již oblečený v tradičním „zednickém“. Millwood byl zatčen.
Soud řešil značné dilema, protože se jednalo o zřejmý omyl, na kterém se značně podepsala celková atmosféra v oblasti.
Právo na sebeobranu
Millwood byl však shledán vinným z trestného činu vraždy. Hrozilo mu oběšení. Trest smrti byl však nakonec změněn na nucené práce. Z hlediska práva se celá kauza řešila téměř dvě století.
Ukončena byla až rozhodnutím odvolacího soudu v roce 1984. Ten rozsudek z počátku devatenáctého století zrušil. Vnesl tím do britského právního systému zajímavý precedens.
Člověk se může v rámci sebeobrany chránit před útokem, o kterém je zjevně (i když nerozumně a mylně) přesvědčen. Budiž to varováním všem, kteří chtějí beztrestně strašit svoje bližní.
Zároveň je to i nesporně užitečná preventivní zpráva pro všechny, kteří si příliš (při procházce Londýnem) libují v bílém oblečení.
Epilog
Jak to vlastně bylo s duchem, který obtěžoval obyvatele Hammersmith na přelomu let 1803-1804? Nakonec se k převleku za ducha přiznal místní švec jménem John Graham, který si chtěl takto „vystřelit“ ze svého učedníka, aniž by tušil, že nakonec padne výstřel skutečný a smrtelný.
Nejsou záznamy, že by byl Graham za svoje počínání někdy potrestán.