Již odedávna lidstvo čas od času stíhaly epidemie a zákeřné choroby. Na některé z nich už dnešní věda zná lék a umí vysvětlit jejich vznik i původ, jiné jsou však doposud obestřeny tajemstvím.

Jedna taková, dodnes záhadná „epidemie“ vypukla ve středověkém Štrasburku. Jedna žena zde, která však nejevila žádné známky fyzické ani duševní choroby, začala najednou a zcela bezdůvodně divoce tančit a svíjet se v křečích, a to bez jediné chvíle odpočinku.

V tanci nepolevovala ani po šesti dnech. Kdyby byla jediná, jistě by se to i tehdy vysvětlilo jako náhlé pominutí smyslů.

Davová scéna

Postupně se k ní však připojovali další a další lidé, svíjející se v extatickém rytmu. V průběhu jednoho týdne se přidalo celkem 34 lidí. Nezůstalo ale u pouhého tance.

Lidé ze sebe začali strhávat oděvy, tančili nazí, plivali kolem sebe, sprostě kleli a prý i vykřikovali ďáblovo jméno. Všichni pak umírali na naprosté vyčerpání a dehydrataci organismu…

Běsnění pokračuje, církev má však jasno…

Po měsíci zachvátil tento podivný stav už více než 400 lidí. Vedení města bylo bezradné a čekalo, že tato situace zmizí stejně tak rychle, jako se objevila.

Nakonec bylo zvoleno i místo, kam byli tito nešťastníci umístěni – a dokonce jim k jejich běsnění hráli najatí hudebníci. Podle názoru církve se jednalo o trest pro hříšníky. Za nepravosti měl na ně údajně uvalit kletbu svatý Vít. Doboví lékaři samozřejmě hledali příčinu jinde, ale na nic nepřicházeli.

Situace se opakuje

Tato podivná „nemoc“ se však objevovala již i dříve, například ve Francii nebo v Nizozemsku. Roku 1371 pak v Cáchách postihlo podobné běsnění stovky lidí a trvalo týdny.

Nakonec nezbývalo nic jiného než čekat, až posedlost odezní, aniž by bylo nalezeno nějaké řešení či alespoň vysvětlení. I pro dnešní vědce a historiky je však takzvaný taneční mor stále ještě záhadou.

Několik hypotéz?

Existuje ale hned několik možných teorií. Podle jedné z nich se prý mohlo jednat o taneční rituály, praktikované sektou poutníků, kteří údajně pocházeli z českých zemí. Češi prý tehdy byli pověstní svou upadající morálkou a odporem k církvi. Že by se snad tito heretici toužili utancovat k smrti?

Druhá teorie zní již pravděpodobněji. Na vině měla být mouka, přesněji řečeno námel. Ten může zapříčinit záchvaty a halucinace. Této teorii však odporuje skutečnost, že námelem způsobená nemoc vyvolává odkrvení dolních končetin. Nemocní by tak jen stěží vydrželi celé hodiny a dny tančit…

Další hypotézou je davová psychóza vyvolaná stresem. Historik michiganské univerzity John Waller si totiž všiml významných vln tanečního moru v obdobích hladomoru.

Kupříkladu roku 1374 došlo k devastujícím záplavám, vůbec největším, o jakých ve 14. století víme. Ve Štrasburku vypukla taneční šílenství hned po období hladomoru, kdy byl chléb pro chudší vrstvy téměř nedostupný.

Navíc středověký svět pustošila lepra, nově se vyskytující syfilis, morové rány i války.

Proniká davové šílenství i na svatá místa?

Waller též uvádí, že ve stejné době vypuklo šílenství rovněž také i v klášterech. Například v roce 1491 postihlo ženský klášter v Nizozemí. Jeptišky jako kdyby najednou ztratily rozum. Nahé lezly po stromech a rouhaly se.

Také i v jiných klášterech po celé Evropě docházelo k podobným výjevům. Co mohlo tyto svaté ženy ovlivnit natolik, že zcela zahodily svá celoživotní předsevzetí?