To místo byste našli na stráních nedaleko Klatov, v krásné přírodě šumavského národního parku. Nejbližší vesnice je půl hodiny daleko, dostupná po špatné kamenité cestě z vesničky Bradné.

Kdo neví, kudy má jít, brzy zabloudí. Kdo cestu zná, asi po půlhodince dojde na svažitou louku, na jejímž horním okraji stojí zřícenina starého statku. Má kouzelné jméno – Pohádka. Ale místo pohádek je to stavba jako z hororu!

Dům staré čarodějnice

Legend se o tomhle místě vypráví mnoho, i když skoro žádná nemá k pravdě nijak blízko. Statek zde stojí od 16. století, kdy jej nechá vybudovat rodina Pangerlových. Téhle samotě uprostřed nádherných lesů a daleko od civilizace dají název Christoflhof.

V 18. století vypukne v nedalekém Strážově požár. Jedné z hospodyň vzkypí máslo na plotně a z téhle nehody vznikne neštěstí, které zničí téměř celé městečko. Když lidé hledají viníka, najdou jej snadno.

Jen kousek od Christoflhofu, jemuž místní říkají Pohádka, žije stará babizna, o níž se říká, že je čarodějnicí. Lidé si ji najdou a pronásledují ji až k samotnému dvoru. Tam ji ukamenují a zabijí a s posledním jejím výdechem na statek padne prokletí.

Šílenství a zmar

Legendy se snadno smísí s realitou a opuštěnost místu naději nepřidává. Po druhé světové válce Pohádka osiří, když jsou společně s dalšími Němci majitelé vyhnáni. Střídají se zde různí obyvatelé, ale podle povídaček nikdo dlouho nevydrží.

Kdo se nezblázní, ten se oběsí. Jedna z obyvatelek odsud s hrůzou utíká, že prý má zvláštní a děsivé vidiny. Dům s několika hospodářskými budovami postupně chátrá. Může za to prokletí?

Divoký východ 90. let

Do obecného povědomí se Pohádka dostane až počátkem 90. let. Tehdy ji koupí Ivan Roubal (*1951), který má divoké podnikatelské plány. Nejprve chce chovat jeleny, nakonec si založí prasečí farmu.

I když je odjakživa podivným patronem, teprve po přestěhování na Pohádku se z něj stává nejhorší z českých sériových vrahů. Některé z činů, i když soudem neprokázané, spáchá přímo na statku. Když je dopaden, narychlo dům opouští a zvířata pojdou hlady.

Ještě dlouhé týdny poté Pohádka páchne smrtí a všude se válejí bílé prasečí kosti. Někdo se pokusí budovu zapálit, ale ani očišťující oheň není úspěšný. A tak dům pomalinku chátrá.

Naštěstí, protože poslední z obyvatel, šílený vrah Roubal, je dostatečným varováním.