V arktické oblasti Sibiře, na pohřebišti Zelenyj Yar, kopali archeologové více než dvacet let. Místo však stále obestírá mnoho záhad. Kdo byli lidé, jejichž mumie zde objevili? Mohli skutečně pocházet až z daleké Persie?
Vykopávky provází různá neštěstí a těžkosti. Způsobují to snad duchové těchto dávných obyvatel?
V roce 1997 objevují ruští a američtí archeologové u města Salechard, ležícího přesně na hranici severního polárního kruhu, první pozůstatky dávné civilizace. Netuší, kolik záhad na ně čeká.
Než jsou vykopávky v roce 2017 pozastaveny, odhalí minimálně dvanáct výborně zachovalých mumifikovaných těl, přes 100 dalších hrobů a množství artefaktů.
„Nikde na světě se nenašlo tolik mumifikovaných ostatků mimo močály,“ tvrdí ruská archeoložka Natalia Fjodorová. Mumie vznikly pravděpodobně přirozeně, neboť všechna těla byla uložena ve speciálních schránkách z kůry, kožešin a měděných plátů.
Právě díky mědi v kombinaci s chladem patrně zůstala zachována. Archeologové tak mohou studovat i neobvyklé zacházení s mrtvými. Někdo jim totiž roztříštil kosti a pohřbil je způsobem, který není typický pro žádné místní etnikum.
Kromě posmrtného poškození ostatků leží všichni mrtví nohama směrem k blízké řece. Podle archeologů se jedná o opatření, jak zabránit, aby se mrtvých zmocnily temné síly.
JENOM JEDNA ŽENA
Archeologové určují, že místo bylo obýváno od 6. do 13. století. Kromě mumií je zde objeveno mnoho bronzových nádob a nástrojů, použitý materiál však není místní. K překvapení vědců pravděpodobně pochází z Persie, vzdálené přes 6000 kilometrů.
Částečné rozbory DNA naznačují, že některé mumie patří Peršanům. Jak se ale dostali do hluboké Arktidy? Podle nálezů několika trvalých sídlišť tato tajemná civilizace dlouhou dobu prosperovala.
Pokud její příslušníci skutečně přišli z Persie, jak se zvládli přizpůsobit a přežít v tak odlišném a drsném klimatu? Dlouhou dobu byl matoucí také fakt, že se mezi více než stovkou hrobů nenašel jediný, který by patřil ženě.
Až v roce 2017 je objevena 900 let stará mumie Polární princezny. Z těla této ženy se dobře dochovala pouze hlava i s vlasy a řasami. Ruský archeolog a vedoucí vykopávek Alexander Gusev se k nálezu vyjádřil takto:
„Radikálně mění naše předpoklady o tomto nalezišti. Mysleli jsme, že jsou tu pohřbení pouze muži a děti, ale nyní máme ženu. Je to úžasné.“
TESTY DNA SE NEDAŘÍ
S uspokojivým vysvětlením mají vědci stále potíže a o civilizaci hovoří jako o záhadné. Někteří jsou přesvědčeni, že se jednalo o obchodníky, kteří směňovali kožešiny právě třeba za bronzové artefakty.
Mohli takto přijmout cizí zvyky, jaké se odrážejí v jejich způsobu pohřbívání? Ačkoliv mumie představují zdánlivě ideální objekt na analýzu DNA, vědcům se ji podařilo provést pouze z malé části. Uvádějí, že za to možná mohou kovy v půdě.
Podle místních to je ale jinak. Něnci, etnikum, které oblast dlouhodobě obývá, tvrdí, že v místě řádí temné síly. V roce 2002 musí být vykopávky dokonce pozastaveny, neboť dochází k velkým protestům od místních obyvatel.
Obávají se, že archeologové ruší věčný spánek mrtvých a ti se za to budou mstít. Když je výzkum v roce 2015 obnoven, brzy dojde k několika záhadným úmrtím v řadách obyvatel i archeologů.
Již o dva roky později jsou proto veškeré práce na vykopávkách Zelenyj Yar definitivně ukončeny. Dozví se svět někdy, komu mumie patří?
Dan Kováč