Na podzim 2017 oblétne svět šokující zpráva o tom, že vědcům z univerzity v americkém Buffalu se podařilo prokázat, že bájný yetti neexistuje. Prý jde prostě jen o medvěda. Pojďme se jejich objevu podívat na zoubek. Zjistíme totiž, že se o výsledku výzkumu dá minimálně pochybovat.
Výzkum vede bioložka Charlotte Lindquist a jeho výsledky jsou prezentovány v seriózním biologickém časopise Proceedings of the Royal Society B. Cílem studie je podrobit analýze DNA devět nejrůznějších vzorků pocházejících z těla údajného yettiho.
Zkoumány tak jsou zuby, kosti, kůže nebo třeba výkaly sesbírané po tibetských plošinách. Výsledky zkoumání? Jeden ze vzorků pochází ze psa, nicméně zbylých osm je ze tří různých druhů medvěda.
Vedoucí výzkumu k tomu dodává: „Naše analýza dokazuje, že základ legendy o yettim vychází z medvědů.“
A chlubí se dále i tím, že její tým provedl analýzu vzorků zatím suverénně nejdůkladněji. Vzorky získala od filmové společnosti Icon Films, která je dříve získala pro natáčení dokumentu o tomto sněžném muži.
Pojďme se však nyní podívat na to, co hovoří v neprospěch výše uvedeného výzkumu amerických vědců.
Průzkum se může vyvrátit
V první řadě je potřeba si uvědomit, že podobně senzační zpráva už světem jednou proletěla a že i tenkrát se časem ukázalo, že údajný výzkum zas až tak věrohodný nebyl.
Konkrétně je řeč o zprávě z roku 2013, kdy se rovněž hovoří o tom, že vědci, tentokráte britští, na základě analýzy DNA rozluštili záhadu yettiho.
„DNA námi zkoumaných vzorků, jež údajně pocházejí z těla sněžného muže yettiho, odpovídají vzorkům odebraným z čelistí medvěda ze Svalbardu,“ můžeme číst závěry vědců, z nichž zjednodušeně řečeno vyplývá, že yetti je kříženec medvěda hnědého a ledního!
Fanouškům yettiho ale určitě neuniklo, že asi za rok byl již tento výzkum vyvrácen! Nepotká podobný osud i novější výzkum z Buffala vedený Charlotte Lindquist?
Je to medvěd?
Buďme ale konkrétnější. Co vyvrátilo výsledek výzkum britských vědců? Zkrátka to, že jiná analýza DNA provedená na týchž vzorcích přinesla úplně jiná zjištění.
Další odborníci z univerzit například v Oxfordu a v Kodani pak poukazují i na to, že při výzkumu Britové udělali řadu chyb například ve způsobu analýzy dat. Svůj omyl pak dotyční vědci, v čele s profesorem Bryanem Sykesem, sami přiznávají.
„Myslím, že medvěd, kterého ale nikdy nikdo neviděl živého, by někde v Himálaji skutečně mohl existovat.
Možná má mnoho společného s ledním medvědem, ale zároveň se chová v něčem jinak, nezvykle, a tak může být označován za sněžného muže,“ říká sám profesor Sykes.
Zároveň ale dodává, že byť jeho závěr nebyl zcela přesný, výzkum přesto dokazuje, že údajný yetti není žádný neznámý primát, nebo snad dokonce zvláštní druh člověka, ale prostě určitý druh medvěda. Můžeme ale závěrům tak nepřesně provedeného výzkumu věřit?
První fotografie yettiho tlapy
Znovu se tak dostáváme na samý počátek příběhu o yettim a k tomu, že ze všeho nejjednodušší by bylo tohoto údajně zvláštně vypadajícího tvora ulovit a prozkoumat. To se však zatím nikomu nepodařilo, a tak mohou vědci zkoumat jen domnělé vzorky.
Vedle toho se čas od času někomu podaří údajného sněžného muže vyfotografovat, případně narazit na některou z jeho stop. První známý snímek stopy, kterou ve sněhu zanechal zřejmě neznámý živočich, pochází z roku 1937 a pořizuje ji Frank Smythe.
Aby doložil, že stopa je podobně velká jako stopa člověka (přičemž však noha na sobě podle tvaru otisku evidentně neměla botu, což je vzhledem ke klimatu v Himálaji pro člověka nemožné), přikládá navíc k otisku horolezecký cepín.
Potká ho i známý horolezec
Tím, kdo však yettiho proslaví asi nejvíce, je italský horolezec Reinhold Messner (*1944), slavný pokořitel Mount Everestu. V roce 1986 prochází údolím Solo Khumb v Nepálu a míří do blízké vesnice. Přitom dochází k setkání, na které nikdy v životě nezapomene.
Popisuje událost tak, že náhle uslyší děsivý zvuk připomínající hlasité pískání. Když se rozhlédne kolem sebe, uvidí prý vzpřímenou postavu, která se zastavila a podívala přímo na něj.
Legenda, nebo skutečná nestvůra?
Tvor, jehož podle svých slov Messner potkává, má být vetší než člověk, vzpřímený a porostlý hustou srstí. Dlouhé mohutné ruce se mu prý kývají až u kolen.
Toto setkání zkušenému horolezci, který dokáže za 16 let zdolat 14 nejvyšších vrcholků světa, změní život, a tak se pátrání po sněžném muži věnuje i nadále. Po dvanácti letech svého bádání pak napíše knihu Yetti: Legenda a skutečnost (1999), v níž píše:
„Yetti existuje dvojím způsobem – jednak jako legenda, jednak jako skutečná bytost žijící v divoké přírodě.“ Co tím chce dobrodruh říci?
Prostě to, že lidé žijící nejen v Himálaji si sice příběh o sněžném muži barvitě přikreslují tím, že si o něm povídají různé smyšlené historky, na druhou stranu se však zdá, že ve zdejších končinách skutečně žije nějaký živočišný druh, který člověku není příliš, nebo dokonce vůbec známý. O jakém tvorovi tedy může být podle Messnera řeč?
Strach má velké oči
Messner za yettim pořádá asi dvacet výprav a ujde za ním na 20 000 kilometrů. „Mluvil jsem s obyvateli Nepálu, Bhútánu, Indie, Pákistánu, Afghánistánu i Tibetu a ptal jsem se jich na to, co si o této legendě myslí.
Všichni ho znali, ale každý z těch národů měl jinou představu o tom, jak yetti vypadá, a nazývali ho také jiným jménem,“ říká. A tak pátrá dál a hledá toho „pravého“ yettiho, až nakonec dochází k názoru, že ze všeho nejvíce popisu skutečně odpovídá lední medvěd, který koneckonců také vydává určitý pískavý zvuk, jejž i Messner uslyší při jejich setkání v roce 1986. Svou konečnou domněnku, že yetti by skutečně mohl být jen a pouze lední medvěd, vysvětluje následovně:
„Před tisíci lety žili obyvatelé Himálaje v dané oblasti spolu s ledními medvědy. To vedlo k tomu, že mezi lidmi a medvědy vzniklo určité napětí, které mohlo vést ke vzniku legendy o yettim.
O sněžném tvorovi, který je aktivní hlavně v noci, takže se s ním nikdo nemůže vidět a nemůže zjistit, jak přesně vypadá. A když pak někdo v noci potkal medvěda, dostal strach.
A jak víme, strach má velké oči.“ Je toto Messnerovo pragmatické vysvětlení pravdivé?