Mladá nevinná žena spí poklidně ve svém pokoji. Nad ní se tyčí hrozivá mužská postava a pomalu se k ní přibližuje. Je to samotný hrabě Dracula – upír, který miluje lidskou krev. O chvíli později se již zakusuje do jejího krku…
Legendy o upírech jsou staré jako lidstvo samo. Jenže příběh o Draculovi není zase až tak smyšlený, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Za vším prý totiž stojí skutečná historická postava rumunského národního hrdiny Vlada Draculy (1431–1476) zvaného „Tepes“ (neboli „naražeč“ – podle jeho oblíbeného způsobu popravy nepřátel, které nechával narážet na kůly).
Byl právě on inspirací pro irského spisovatele Brama Stokera (1847–1912) při psaní jeho slavného románu Dracula? A existuje skutečně nějaký důvod domnívat se, že byl upírem?
Krvavé začátky
Vlad III. „Tepes“ Dracula, syn valašského knížete Vlada II. Draculy (1390–1447), se rozhodně nenarodil do poklidné doby. V 15. století se to jen míhá krvavými střety mezi křesťanskou Evropou a islámskou Osmanskou říší.
A ani Vlad těchto hrůz není ušetřen. Už jako dítě upadá do tureckého zajetí, které ho navždy změní. Stává se tu svědkem bestiálního řádění islámských Turků, jejichž oblíbenou kratochvílí je narážení nepřátel na kůly.
Také popravy a mučení jsou zde na každodenním pořádku. Je možné, že právě tyto zkušenosti Vlada tak zdeformují, že se v dospělosti přímo vyžívá v nejrůznějších krutostech, jež viděl u Turků?
Bohabojný tyran
Aniž by to Turci tušili, hřejí si na svých prsou hada. Mladičkého Vlada, který je u Turků jako rukojmí za svého otce, vychovávají v duchu islámských tradic a doufají, že zapomene na své křesťanské kořeny.
V naději, že jim dopomůže k hlubší invazi do Evropy, dosadí jej pak okolo jeho 18. narozenin na valašský trůn. Jenže Vlad se zachová zcela mimo jejich očekávání. Přijme zpět křesťanství a začne proti Turkům vést nemilosrdnou válku.
Používá přitom všechny techniky, které se v mládí naučil právě u svých věznitelů. Zajaté muslimy s oblibou naráží na kůly a jednou, když si poslové tureckého dvora v jeho přítomnosti ponechají na hlavách své turbany, neváhá přibít jim je k lebkám hřeby!
Nejsou to ale jen muslimové, které popravuje. Na svátek svatého Bartoloměje v roce 1459 například nechá v transylvánském městě Brasov narazit na kůly asi 30 000 lidí!
Jako provinění někdy stačí manželská nevěra či jen příliš krátká košile, jež může svádět k hříšným myšlenkám. Mezi lesem kůlů pak prý tyran pořádá okázalou hostinu, kde si chléb máčí v krvi svých obětí.
Opravdu to vše činí bohabojný Vlad Tepes ve jménu křesťanství? Či jen bohem přikrývá svou zvrácenost?
Politik, šílenec, nebo upír?
Za vším by možná mohly stát politické důvody. Vlad totiž potřebuje utvrdit svou roli valašského panovníka a jeho kruté boje proti muslimským Turkům z něj v očích mnoha křesťanů činí hrdinu.
„Měl dokonce podporu papeže, pro kterého bylo důležité pouze to, že je Vlad ortodoxní křesťan a bojuje s Turky,“ říká americký profesor historie východní Evropy Raymond McNally (1931–2002) z Bostonské univerzity.
Někteří historikové vše vysvětlují tzv. duchem doby – středověk byl prostě nesmírně krutým obdobím, a tak byl nesmírně krutý i Vlad Tepes. Ovšem jak vysvětlit legendy o jeho upírské podstatě?
Na každého jednou dojde
Když archeologové roku 1931 v rumunském klášteře na jezerním ostrůvku Snagov (asi 40 km od Bukurešti) otevřou Vladův hrob, ten je prázdný! Je možné, že Dracula unikl smrti? Vlad Tepes Dracula podle oficiálních údajů umírá v roce 1476 během jedné bitvy s Turky.
Dnes je v Rumunsku považován za národního hrdinu a přísného křesťana. Někteří dokonce věří, že se opět vrátí, až bude jejich zemi nejhůře. A rumunské děti dodnes znají lidovou pohrůžku: „Buď hodný, nebo si tě vezme Dracula!“