Barokní kostel svatého Jakuba Většího na Starém Městě je takřka liduprázdný. V zatuchlé lavici se hrbí jen vrásčitá stařena. „Amen,“ zašeptá, pokřižuje se a vykročí ke dveřím. Když však míjí hrobku Václava Vratislava z Mitrovic, má pocit, že něco zaslechla.
Přistoupí proto k mramorové desce. Vteřinu, nebo dvě je ticho, pak se z ní ale ozve nelidské zaskučení. „Svatá Mario, Matko Boží!“ vykřikne stařena a vyběhne z kostela.
Mniši ze svatojakubské farnosti spěchají do kostela. „Nemějte strach, vše se hned vysvětlí,“ uklidňují věřící.
Z hrobky nedávno zemřelého nejvyššího kancléře Českého království Jana Václava Vratislava z Mitrovic (asi 1670–1712) se už třetí den linou podivné zvuky.
„Lidé sice v kostele toto tlučení dobře slyšeli, ale že je považovali za běsnění zlého ducha, vždy utekli a mnichům o tom neřekli ničeho,“ upozorňuje historik Julius Košnář. Teprve třetího dne se proto na místo dostaví farář a nechá hrobku otevřít.
To, co však spatří, mu doslova vyrazí dech. Rakev je otevřená, tělo s rozervanými šaty leží vedle ní a ve tváři mrtvého je vidět hrůzu nahánějící škleb. „Jaké temné síly to asi zapříčinily?“ napadne faráře.
Zdá se mu podivný sen
Na okenní římsu bubnuje déšť a sychravou nocí se nese vzdálené vrzání koňského povozu.
Vlivný český šlechtic Jan Václav Vratislav z Mitrovic, známý zejména díky svému přátelství s rakouským vojevůdcem Evženem Savojským (1663–1736), leží v posteli a tiše oddychuje.
Přestože jsou dvě hodiny po půlnoci a on tvrdě spí, pod víčky mu jezdí panenky ze strany na stranu a čelo se mu krabatí hrůzou. V dálce se zableskne. Vratislav z Mitrovic se zničehonic posadí a vytřeští oči. „Bože, ne! Tohle… tohle ne!“ vykřikne.
Už potřetí se mu totiž zdál podivný sen, v němž zemřel a následně obživl. Jde snad o tajemné varování z onoho světa, nebo o předtuchu blížícího se neštěstí?
Buď jak buď, hrabě svému lékaři pro jistotu udělí speciální instrukce, jak má s jeho tělem naložit v případě smrti. Ta přichází velmi brzy.
Císařův kancléř a poradce totiž o několik měsíců později umírá na vodnatelnost (stav, kdy se v břiše hromadí tekutiny a omezují dýchání).
Zarazí mu do srdce jehlici?
Na stole uprostřed márnice leží mrtvolně bledé tělo. Jde o ostatky Jana Václava Vratislava z Mitrovic, u nichž stojí kancléřův osobní lékař a v ruce svírá špičatou jehlici.
Podle instrukcí, které mu jeho pán krátce před smrtí udělil, má mrtvole zarazit do srdce dlouhou jehlici, tak aby se nemohl hrůzný sen nikdy naplnit. „Jakže?
Já že bych měl toto přelaskavé srdce zraniti ještě po smrti?“ ptá se lékař sám sebe a nakonec ostrou jehlu odkládá stranou. Aby se nepřišlo na to, že porušil přísahu, lehce škrábne umrlce na prsou. Jak je však možné, že si nevšimne, že je hrabě ještě živý?
Nebo snad není? Co by pak ale stálo za jeho zmrtvýchvstáním?
Začnou používat dlouhé dýky
Smuteční kočár tažený dvojicí koní uhání po zledovatělé cestě. Jan Václav Vratislav z Mitrovic umírá v roce 1712 ve Vídni, pohřben má být ale v Praze v kostele svatého Jakuba Většího. Tam je také jeho tělo převezeno a uloženo do rodinné hrobky.
Z ní se však záhy začnou ozývat podivné zvuky. Hrabě totiž obživne. Jak se to stane, je dodnes záhadou. Zahrávají si snad zdejší mniši s černou magií, nebo v kostele provádějí nějaké temné rituály? Kdo ví. Hrob je nakonec otevřen až po třech dnech.
„Bylo však už pozdě. Hrabě tentokrát už byl skutečně mrtev a jeho tělo ztuhlé vedle rakve na zemi. Zato hrůza byla patrna v jeho obličeji, a také na kusy rozervaný šat svědčil o jeho hrozném smrtelném zápasu,“ píše Košnář.
Řada pražských šlechticů si ze strachu, aby se něco podobného nestalo i jim, vymůže, aby jim bylo po smrti probodnuto srdce dlouhou dýkou!