Švýcarsko-izraelský sběratel David Jeselsohn si prohlíží asi metr vysokou kamennou destičku. Píše se rok 2000 a on se ji chystá koupit od jednoho jordánského starožitníka.

Netuší přitom, jaký skvost získává. Dílo pochází z 1. století př. n. l. a je na něm řada krátkých proroctví. Týká se jedno z nich také Ježíše?

Na stole leží řada fotografií. Izraelská odbornice na stará písma Ada Yardeni (1937–2018) z nich nemůže spustit zrak. Je na nich zachycená Jeselsohnova destička s hebrejským textem starým přes 2000 let.

Napsaný je v první osobě jakýmsi Gabrielem, podle něhož dostane dílo své jméno. „Na šedé vápencové tabulce je možné najít celkem 87 řádek textu,“ přibližuje ji izraelský publicista Simcha Jacobovici (*1953).

Destičku se podařilo najít okolo roku 2000 v Jordánsku na východním pobřeží Mrtvého moře. Ada Yardeni si nejprve může prohlédnout jen její snímky. Později ale tabulku podrobí důkladnějšímu výzkumu. Podle ní i mnohých dalších odborníků je pravá.

Zarážející je na ní zejména text na osmdesátém řádku. Mluví se v něm totiž o vstávání z mrtvých…

Po třech dnech

Při pročítání textu zažívá Ada Yardeni lehké mrazení. První část nápisů na tzv. Gabrielově zjevení má totiž apokalyptický charakter. „Jde v něm o konečný osud lidstva a světa; o porážku Antikrista a jeho sil zla,“ vysvětluje historik Angus Sutherland.

Spodní část destičky je naopak věnovaná smrti a vzkříšení. „Po třech dnech obživneš, to ti já Gabriel přikazuji,“ stojí na osmdesátém řádku. Kamenná tabulka tak podle některých předpovídá příchod Ježíše Krista, jenž se měl narodit nedlouho po jejím sepsání.

V žádné knize totiž není zmiňováno, že by se někdo vyjma Krista měl tři dny po smrti opět probudit k životu.

Princ princů

Zamyšlená Ada Yardeni se dá opět do čtení. Že by se teorie mohla zakládat na pravdě, napovídá další řádek. Píše se v něm totiž o „princi princů.“ O Kristovi se přitom často mluví jako o Králi králů.

„Bude kralovat jako Král králů a panovat jako Pán pánů a každé koleno před ním poklekne,“ můžeme se dočíst ve starých spisech. Pokud bylo autorovi destičky vyjeveno, že se na svět brzy podívá Boží syn, je jeho označení „princ princů“ pochopitelné.

Pisatelem ale podle některých nebyl Gabriel. Ten měl text „jen“ nadiktovat. Nemělo jít přitom o nikoho menšího než o slavného archanděla, který i podle Bible zvěstoval Kristovo narození.

Hnijící maso

Kamennou destičku si zevrubně prohlíží další věhlasný odborník. Jde o historika Israela Knohla (*1952) z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě.

Podle něj se řádky 80 a 81 týkají jiné fascinující osobnosti z přelomu letopočtu, a to Ježíšova předchůdce Šimona z Peraey (asi † 4 př. n. l.). Šlo o otroka, který se postavil do čela vzpoury proti Herodu Velikému (73–4 př. n. l.).

„Šimon byl zpočátku úspěšný a porazil římskou posádku. Následně se dokonce prohlásil za mesiáše,“ upozorňuje Knohl. Herodes společně s Římany ale roku 4 př. n. l. zahnal povstalce do rokle, kde je zmasakroval. Zajatého Šimona nechal na místě popravit.

Tři dny ho pak nesměl nikdo pohřbít. Že text Gabrielova zjevení mluví spíš o Ježíšově předchůdci, napovídá konec 81. řádku. „Jeho mrtvola se ve skalní rokli promění v hnijící maso,“ stojí v něm.

Ať je tomu jakkoli, záhadou každopádně zůstává, jak pisatel mohl znát budoucnost.