Potkávají se s ním lidé v krizových situacích, kdy je ohrožen jejich život. Nejčastěji figuruje ve vyprávěních horolezců nebo mořeplavců. Záhadný faktor třetího člověka, který je rádcem při zvládání extrémních momentů. Je to halucinace, přelud, nebo pečující strážný anděl?
Jak funguje faktor třetího člověka? Je to velmi silný pocit blízký realitě. Člověk je zdánlivě sám, přesto ale cítí blízkost někoho, kdo mu radí a poskytuje mu oporu, aby extrémní situaci zvládl a přežil.
Přiznání slavného polárníka
Faktor třetího člověka popisuje ve své knize z roku 1919 například známý polárník Ernest Shackelton (1874-1922), který vedl tři britské expedice do Antarktidy. Toto svědectví povzbudilo později mnoho dalších, aby se svěřili s podobným mimořádný zážitkem. Patří k nim například i špičkový italský horolezec Reinhold Messner.
Dodejme, že současný název tomuto záhadnému jevu dal anglický básník a esejista Thomas S. Eliot (1888-1965), a to ve své básni The Waste Land (1922). Co si o tomto fenoménu myslí odborníci?
Skryté rezervy mozku?
Odborná pojednání faktor třetího člověka nijak neznevažují. Ostatně, těchto hlášených zážitků je příliš mnoho, přičemž jejich popis zůstává de facto konstantní.
Vědci vysvětlují tento zážitek jako mechanismus, kterým se naše psychika vypořádává s ohrožením života v mezních situacích. Zajímavé je, že faktor třetího člověka hlásí v naprosté většině jednotlivci a nikoli skupiny.
To dokazuje jeho provázanost na psychiku konkrétního jedince. Nejedná se ovšem o halucinaci, ale o mobilizaci nějaké těžko definovatelné mentální rezervy, kterou člověk disponuje.
Najdou se však i názory, které faktor třetího člověka spojují s náboženskou a duchovní tematikou. Kdoví, možná opravdu existují strážní andělé.