Legendami opředená pevnost Bhangarh v indickém Radžasthánu patří bezpochyby mezi ty nejstrašidelnější místa v Indii. Před děsivými jevy varuje návštěvníky dokonce cedule před vchodem do pevnosti! Proč se k jejím zdem tamní lidé bojí i přiblížit?
Svatý muž jménem Baba Balnath přihlíží stavbě nových budov, které rostou v okolí jeho příbytku. K jejich vzniku dal milostivě, jako vážený muž, svolení s jednou podmínkou: Žádná ze staveb nebude vrhat stín na jeho vlastní domov.
O pár let později se k moci dostává mladý princ, který však na dohodu s Balnathem nedbá a přistaví ke svému paláci další patro, které zcela zastíní učencův příbytek. Baba Balnath proto vyřkne nad městem strašlivou kletbu, která děsí Indii až do dnešních dob.
Tento – v Indii velmi populární – příběh je sice jen legendou, ale pověst prokletého místa se Bhangarhu opravdu drží.
Mnozí lidé tvrdí, že tam dochází k nejrůznějším paranormálním jevům, že ve městě a především v tamní pevnosti straší krvežíznivý duch a že se tam několik lidí dokonce ztratilo. Mohou se tohoto místa opravdu držet nějaké temné síly?
Obchází tam duch čaroděje?
Podle historických záznamů se dějiny pevnosti a osídlení kolem ní začínají psát v roce 1613. Legendy však tvrdí, že je stavba ještě o půl století starší, a naznačují, že byla prokleta hned dvakrát.
Podruhé čarodějem jménem Singhiya, který se snažil s pomocí kouzla získat krásnou princeznu. To se mu však nepodařilo. „Čaroděj byl rozhořčen a nad městem prý vyslovil kletbu. Mnozí věří, že jeho duch v nešťastném městě dosud straší.
Jak jinak by se tam mohly v takové míře projevovat paranormální aktivity?“ ptá se ve své knize český záhadolog Karel Kýr. A že v pevnosti straší, věřili i předci dnešních Indů.
Už v první polovině 18. století se prý tradovalo, že pevností obchází přízrak v plášti a že se v ní ztrácí lidé. Poslední záznamy o osídlení pevnosti pochází z roku 1783. Právě v tom roce prý z lokality odchází poslední lidé.
Vyhnala je skutečně kletba, nebo za tím byl spíš mor, jak se domnívají někteří historici?
Trpí tam tisíce duchů?
Od té doby se po celé Indii šíří nejen obě zmíněné legendy, ale také příběhy o setkání s duchem či zprávy o podivných zvucích a světlech, které lze v ruinách pevnosti pozorovat.
Mnozí lidé hovoří o až nepřirozeně tísnivém pocitu a mrazení, které v pevnosti zažili. Někteří psychotronici navíc tvrdí, že mezi zdmi lze cítit utrpení tisíců lidí.
Prý jde o oběti útoku Mughalů (mocná říše, která v oblasti působí od 16. století – pozn. red.), který tam proběhl před několika sty lety.
Mezi obyvateli nedalekých vesnic panuje přesvědčení, že každý, kdo v pevnosti po setmění zůstal sám, už se nikdy nedostal ven. Přesto to v minulosti zkoušeli především turisté a nebojácní lovci duchů.
Strávit mezi ponurými zdmi noc se před několika lety rozhodla například skupina přátel z Jaipuru. Po sérii strašidelných zvuků, ženského křiku a zpozorování děsivého stínu však zhruba o půl jedné všichni utekli.
Výstraha před přízraky
Známý je i zážitek Inda Masooma Bhargava, který pevnost navštívil jako dítě se svým otcem. Podle něj tam potkali přízrak starého muže, který s nimi dokonce rozmlouval.
„Zatímco legendy nevypadají o moc víc než fantazijní příběhy, zvěstí o jevech bylo už tolik, že se Společnost pro archeologický průzkum Indie rozhodla umístit u vchodu do pevnosti ceduli, která zakazuje vstupovat tam v noci,“ hovoří o vyústění těchto zkušeností americká záhadoložka a publicistka April Holloway.
Přesto to čas od času někdo znovu zkusí. Do povědomí se dostal hlavně případ indického lovce duchů Gaurava Tiwariho. Ten u pevnosti strávil celou noc, během které se snažil navázat kontakt s duchy.
Po své návštěvě nikdy přesně neřekl, co zažil, a o pár let později byl nalezen mrtev ve své koupelně. Co se mu stalo, nikdy nikdo nezjistil. Způsobila snad jeho smrt kletba Bhangarhské pevnosti?