Ve 13. století žije v Paříži záhadný muž jménem Jechieli, který údajně bez problémů využívá vlastností elektrického proudu. Historie elektřiny se přitom podle učebnic začíná psát až v 19. století. Kde Jechieli ke svým neobyčejným znalostem přišel?
Ve školách se učí, že elektřina byla objevena v první polovině 19. století. Mezi nejvýznamnější vědce té doby patří například Ital Alessandro Volta (1745–1827) nebo Angličan Michael Faraday (1791–1867).
Ve druhé polovině tohoto století pak začne být elektřina využívána i v praktickém životě. V roce 1879 americký vynálezce Thomas Alva Edison (1847–1931) konečně představí světu první funkční žárovku.
Co kdyby však existovaly důkazy o tom, že elektřinu znal ve 13. století rabín Jechieli?
Dochované záznamy o něm hovoří jako o neobyčejně vzdělaném muži, který patří mezi největší odborníky na kabalu (druh židovské mystiky–pozn. red.).
Ve Francii právě vládne Ludvík IX. (1214–1270), když se mezi lidmi začne proslýchat, že Jechieli vlastní záhadně zářící lampu.
Dávné vědění
„Všechna vyprávění o jeho lampě dokazují, že Jechieli znal elektřinu a uměl ji využívat.
Tato znalost, stejně stará jako sama magie, byla předávána z generace na generaci jako klíč vysokého zasvěcení, “ říká francouzský okultista a spisovatel Eliphas Lévi (1810–1875).
Slavný rabín je prý totiž členem tajného spolku učenců, jehož členové mají přístup k jistému dávnému vědění. Kořeny těchto znalostí prý spadají až do starověku. Už tehdy údajně někteří lidé využívají elektřinu.
Lévi uvádí, že města jako Babylon v Mezopotámii a Ninive v Asýrii byla před tisíci lety plná mohutných chrámů, jejichž kněží je byli schopni „podle libosti halit do mraků“ nebo je „rozzařovat jasným světlem“.
„Zatmí se někdy během dne, někdy se také osvětlí noc. Chrámové lampy se samy rozsvěcují, bohové září paprsky a lidé slyší zvuky připomínající hřmění,“ uvádí Lévi. Vlastnil podobnou „samorozsvěcovací“ lampu i rabín Jechieli?
Starověká elektrotechnika
„Jako velice učený muž, který prostudoval spoustu knih, načerpal Jechieli dávné vědění podle všeho z velmi starých pramenů, ke kterým se dostal během zasvěcení do jistého tajného spolku učenců,“ uvádí německý záhadolog Hartwig Hausdorf (*1955).
Existuje imožnost, že Židé, kteří byli po zničení Jeruzaléma v letech 597 až 538 př. n. l. v babylonském zajetí, získali možnost se během té doby seznámit s objevy starověké elektrotechniky.
Poznatky o nich se pak údajně staly součástí různých židovských spisů, které nakonec doputovaly i do Paříže 13. století do rukou uznávaného rabína.
„Kdyby měli naši historikové odvahu se takovým teoriím, jež ignorantsky a bez zájmu opomíjejí, postavit čelem, byli bychom už dávno dospěli k poznání, že naše věda mnohdy jen znovu objevuje to, co existovalo už dávno. A znalosti elektřiny k tomu bezesporu patří,“ tvrdí Hausdorf.
Lidé z něho mají strach
Podle středověkých záznamů Jechieli ve 13. století využívá elektřinu mnoha způsoby. V noci prý díky ní může pracovat mnohem déle než ostatní lidé. Zároveň je údajně schopen netradičním způsobem odhánět nezvané návštěvníky.
Mezi lidmi se totiž šíří příběhy o tom, že zaprodal svou duši ďáblu a díky tomu získal přístup k tajemnému vědění. Jednoho dne se nepřátelský dav s křikem a hrozbami dovalí k jeho dveřím. Nejsmělejší z nich uchopí klepadlo.
Ve stejný okamžik se ale útočníci svalí jeden na druhého. Pak se dají na útěk. Během toho prý vykřikují, že se o něco spálili. „Jako kdyby se pod námi rozeskupila země a my do ní zapadli až po kolena,“ uvádí jeden z nich. Co přesně se nešťastným Pařížanům stalo?