Ozve se silné zabušení na dveře. Pobledlý George Brown, kterého osud v posledních letech nesmírně zkouší, otevře a vykročí ven. Tam na něj čeká rozzuřený dav lidí. „Vykopej mrtvolu své dcery!“ dožadují se všichni. „Proč?
Cožpak jste se zbláznili?“ brání se nebohý George Brown. „Protože se z ní stal upír!“ dostane se mu rychlé odpovědi.
Hrůzné procesí se pomalu blíží k malé kamenné hrobce. Utahaný George Brown nakonec tlaku svých sousedů ze severoamerického Exeteru podlehne a vydá se s nimi na nedaleký hřbitov, aby je přesvědčil, že se hluboce mýlí.
Je 17. březen roku 1892. Brown nejdřív s pomocí svých přátel vynese z hrobky ostatky své nedávno zemřelé manželky a nejstarší dcery. Když odklopí víko jejich rakví, vyvalí se ven odporný hnilobný zápach. Těla obou žen jsou totiž rozložená takřka na kost.
Pak přijde na řadu rakev s Mercy Brown (†1892). To, co v ní obyvatelé městečka objeví, jim vezme dech. „Muži vyňali z jejího těla srdce a játra k bližšímu prozkoumání.
Ze srdce však kapala krev, neklamné to znamení, že Mercy byla vampýrem,“ upozorňuje americký publicista Richard Spiers. Skutečně se devatenáctiletá dívenka proměnila po smrti v upíra, který pil krev svým bývalým sousedům?
Sípá a plive krev
Na potemnělém lůžku pod propocenou peřinou leží drobný chlapec s propadlými tvářemi. Jde o Edwina Browna (†1892), Georgova syna, který od roku 1890 neustále marodí. Má horečky, špatně se mu dýchá, někdy nemůže celé dny mluvit a jen sípá, občas i plive krev.
Jeho otec o něj má velkou starost. Situace je pro něj o to horší, že v roce 1883 přijde o manželku Mary (†1883) a o pět let později i o nejstarší dceru Mary Olive (†1888).
Jedinou poměrně zdravou členkou rodiny je tehdy pohledná Mercy, což začne být lidem v okolí podezřelé. „Podívejte se na ni. Vzpomínáte si, jak byly její matka a sestra před smrtí bledé a hubené? Něco jako kdyby z nich vysálo život. A teď její bratr,“ šeptají si sousedé.

Vypalují prázdné farmy
Špatně ukotvené okenice povrzávají a mlátí do dřevěné stěny. Opuštěným domem na okraji Exeteru se prohání vítr. Situace v nevelkém městečku na Rhode Islandu není na konci 19. století zrovna nejlepší.
„Některé jeho části připomínaly město duchů,“ připomíná současná americká historička Sheila Boothroyd. Počet obyvatel během několika desetiletí poklesne z 2500 na pouhých 961. Velké množství domů je prázdných.
Ty zchátralejší vláda dokonce nechá strhnout nebo spálit. Ulicemi prochází smrt. Lidé se ztrácejí a za podivných okolností umírají. Má v tom vedle tuberkulózy prsty i někdo další?
Místní si myslí, že ano a ukazují na stále bledší Mercy Brownovou, která se nebojí vycházet z domu ani v noci. Když navíc tato devatenáctiletá dívka v lednu roku 1892 náhle zemře, počet záhadných úmrtí ještě vzroste. Náhoda?

Rostou jí v rakvi nehty?
„Co s tím srdcem uděláme?“ ptají se lidé. V březnu roku 1892 si totiž na Brownovi vymohou, aby otevřel rakev, v níž je jeho dcera pohřbená. Když tak podlomený George učiní, nestačí se divit. Mercyino tělo nejeví známky rozkladu!
Může za to mráz, nebo nějaké temné síly? Dva měsíce, po které byla dívka pohřbená v kryptě, jsou přece jen dost dlouhá doba na to, aby tělo vypadalo stále jako živé. Podle některých očitých svědků jí navíc v rakvi rostou nehty a vlasy.
Vzhledem k tomu, že Mercyin bratr stále žije, ale jeho zdravotní stav se den ze dne zhoršuje, rozhodnou se obyvatelé Exeteru vykonat podivný rituál. Mercyino srdce spálí, vzniklý popel smíchají s vodou a elixír dají vypít Edwinovi. Život mu tím však nezachrání.
Chlapec o dva měsíce později umírá. Je příčinou tuberkulóza, nebo ho do hrobu stáhla jeho sestra?