Španělský král Ferdinand VI. (1713–1759) potřebuje peníze na válku o následnictví. Proto vysaje pokladnice svých zámořských kolonií v Karibiku a lodě plně naložené cennostmi naloupenými domorodým indiánům zamíří přes oceán k Evropě.
Na zlatě, kvůli kterému bylo prolito tolik krve, jako by však ležela nějaká kletba. Legendární Zlatá flotila, „přesná jako hodinky“, do přístavu ve španělské Malaze už nikdy nedopluje.
„Jen nic neponechat náhodě a zbytečně nepospíchat,“ myslí si nejspíš admirál Juan de Ubilla (1667–1715), pověřený vedením Zlaté flotily.
Uvědomuje si, že na konvoj zlatem vrchovatě naložených lodí číhají roty britských a francouzských bukanýrů (pirátů na volné noze). Proto z přístavu v kubánské Havaně vyráží až na konci července 1715, těsně před obdobím monzunových dešťů. Podaří se mu šťastně doplout?

Poklad z pláže
Za tak nepříznivých podmínek, které v červenci panují, by se žádný jiný námořník vyplout neodvážil. Ubilla se navíc trochu přepočítal.
Období dešťů přichází letos o trochu dřív, a rozbouřený živel jej zastihne jen tři dny od pobřeží Kuby, kus od floridského Cape Canaveral. Vlnobití roztrhá sevřenou formaci pěti lodí flotily, a jedna po druhé končí rozbita o útesy či smetena vlnami.
Poklady z celé Ameriky v hodnotě 1,5 miliardy dolarů (asi 30 miliard korun–pozn. red.) dodnes leží na mořském dně. Tu a tam je někde vyplaví voda. Zatímco většinu vraků se už podařilo lokalizovat, loď s nejbohatším nákladem – San Miguel, stále uniká odhalení. Vynoří se někdy z mořských hlubin i ona?
