Na německý Hamburk se snáší večer. Zdejší přístav je ovšem stále plný života. Všude se pohybují umounění dělníci, projíždějí nákladní vozy a do řevu racků a hučení lodí, houpajících se na vodě, pokřikují námořníci, kteří právě připluli.

Toho dne se po přístavu pohybuje také dvojice německých novinářů – reportér J. Bernard Hutton a fotograf Joachim Brandt. A narazí přitom na něco, čím se jejich jména navždy zapíšou do historie paranormálních jevů!

Už několik hodin pozorují dění v jedné z největších přístavních hal, dělají rozhovory s manažery a dělníky a pořizují fotografie.

Nakonec se se všemi loučí a spokojeni, že mají dost materiálu na slušnou reportáž o tom, jak to v této důležité loděnici funguje, míří pryč. Už jsou jen kousek od auta na okraji přístavu, najednou je ale zarazí podivné sílící hučení.

Celá scenérie jako by náhle zpomalila, když vtom nedaleko od nich něco s ohlušujícím rachotem exploduje! Rozezní se sirény a výbuchů přibývá. Co se v přístavu v roce 1932 stalo?

Podivný nálet

Novináři neváhají. Nasedají do auta a vyrážejí k bráně skrze ohnivé peklo. „Sklady hroutící se po explozi výbušnin, jeřáby zkroucené jako preclíky.

Hutton a Brandt si uvědomili, že tohle není cvičení,“ píše americký záhadolog a spisovatel John Macklin. Když muži zahlédnou také protiletadlové baterie, jak pálí směrem do vzduchu, pochopí, že nad přístavem zřejmě letí bombardéry shazující pumy!

Ujíždějí pryč, a když se po pár stovkách metrů cesty, ohlédnou, v šoku zastaví auto. Nebe je totiž náhle opět modré a nic nenasvědčuje hrozivé bitvě. Žádný kouř, žádný hluk a žádné poškozené budovy.

„Po návratu do redakce si muži okamžitě nechávají vyvolat fotografie pořízené při náletu. Ty ale neukazují nic neobvyklého. Loděnice vypadala jako ráno při jejich příjezdu,“ dodává Macklin. Skočili snad oba muži na malý okamžik do budoucnosti?

Nečekaná dohra

Nadřízení Huttona a Brandta výpověď obou mužů podle očekávání vyhodnocují jako výmysl. Zřejmě se oba novináři při cestě z přístavu zastavili na pár piv.

I sama dvojice svědků ostatně tuší, jak bláznivě celý příběh zní a že pro jeho potvrzení neexistují žádné důkazy, a proto se s ním od té doby příliš nechlubí. Sami si dlouhou dobu namlouvají, že měli zřejmě halucinace. Léta ubíhají.

Bernard Hutton se ještě před druhou světovou válkou stěhuje do Londýna, kde jeho novinářský příběh dostává nečekanou dohru. V roce 1943 si v novinách čte o úspěšném náletu britského královského letectva na loděnici v Hamburku!

Bývalého reportéra polije studený pot, když na fotkách spatří přesně to, co před lety uviděl na vlastní oči. „Hutton a Brandt byli svědky této události 11 let před tím, než se odehrála,“ vysvětluje John Macklin.

Mají záhadologové nějaká vodítka, která by napovídala, co mohlo tuto podivnou časovou anomálii způsobit?