Dodnes pořádně neprozkoumaný Mariánský příkop je dlouho považován za místo, kde není možný žádný život. Postupem času jsou ale vědci nuceni své závěry přehodnotit a možná víc, než by kdy byli ochotni přijmout.

Existují totiž důkazy, že nejhlubší místo na Zemi obývá cosi velkého a zlověstného…

Hluboko pod hladinou moře, kam nikdy nepronikl ani nejmenší paprsek světla a donedávna ani žádný člověkem vyrobený stroj, leží jedna z vůbec neméně probádaných oblastí planety. Je dokonce méně prozkoumaná než Měsíc či Mars.

Zatímco na Marsu už léta nepřetržitě pracují různé sondy a na Měsíci člověk strávil celkem 300 hodin, v nejhlubším místě našich oceánů jsme si pobyli pouhé tři hodiny.

Tlak zde je totiž tak obrovský, že ponorky a přístroje zde mohou operovat jen v řádu pár desítek minut.

Je to právě extrémní tlak a černočerná tma, co vědce vede k závěru, že Mariánský příkop je neobyvatelnou pustinou, kde ani ty nejodolnější formy života nemají šanci. Je to ale pravda?

Skutečně první?

K velkému překvapení je už během prvního ponoru amerického poručíka Dona Walshe (*1931) a švýcarského oceánologa Jacquese Piccarda (1922–2008) na dně příkopu objeven život v podobě velkých platýsů a garnátů.

K nim se později během průzkumných expedic přidávají desítky dalších druhů, z nichž mnohé jsou pro vědu zcela nové a zatím nepopsané. Možná ale stále záhadný příkop neobývají jen ryby a korýši.

Mnoho let po slavném ponoru je totiž odtajněn Piccardův lodní deník, který líčí událost, k níž došlo na půl cesty ke dnu příkopu. Muži z ponorky údajně viděli velký objekt ve tvaru disku. Objekt manévruje a zcela nezpochybnitelně ponorku sleduje.

Za několik minut objekt zmizel z dohledu. Co to bylo zůstává dodnes neznámé. „Ve světle reflektorů spatřen velký diskovitý objekt, který doprovází batyskaf. Objekt nás precizně studuje,“ stojí v poznámkách.

Objekt doprovázel ponorku několik minut a pak zmizel v hlubokomořské temnotě. Mohli se vědci splést? Mohli například pozorovat masivní hejno ryb ve formaci, které se v reflektorech zalesklo? To muži odmítají. Objekt prý měl jasné rysy a nemohlo dojít k omylu…

Příkop plný tajemných zvuků

Postupem času vychází najevo, že nešlo o ojedinělou záležitost. Ve stejné oblasti v minulosti došlo také k nepochopitelnému přetrhání podmořských kabelů a japonská loď během plavby nad příkopem zase byla jakýmsi obřím tvorem doslova nadzvednuta z hladiny.

Biologové později přicházejí se senzační teorií, podle níž byla sonda napadena obřím žralokem megalodonem.

Ti sice vymřeli teprve před 1,6 milionu let, ale existuje také řada svědectví o tajemných obyvatelích příkopu, kteří se megalodonům přinejmenším nápadně podobají. Z příkopu byl například vyloven 10 cm dlouhý žraločí zub.

Ten sice mohl být i několik milionů let starý, jenže kamery při jednom z dalších ponorů v hloubce 1,5 km zachytily obřího žraloka, který měří nejméně 10 metrů! To podporuje teorii, že s větší hloubkou roste i velikost tvorů, kteří zde žijí.

Své slovo dostávají i podvodní drony, které v nejnižší části příkopu opakovaně zachycují podivné zvuky, které nikdo nedokáže vysvětlit.

Vědci jsou sice přesvědčeni, že jsou biologického původu a připomínají volání velryb, nedokážou je však přiřadit k žádnému konkrétnímu druhu. Patří snad nějakému pravěkému monstru?