Když je v roce 1719 v katedrále sv. Víta otevřena hrobka Jana Nepomuckého, chrámem se šíří šok. Uvnitř lebky údajně leží neporušený jazyk.

Pro věřící je to důkaz svatosti muže, který podle legendy raději zemřel, než aby prozradil zpovědní tajemství královny Žofie. Jenže právě od této chvíle začíná jeden z největších českých relikviářových příběhů plný pochybností, tajemství a ztracených ostatků.

Ve chvíli, kdy kanovníci v roce 1719 otevírají hrob Jana Nepomuckého (1345-1393), nacházejí uvnitř zvláštní červenavou tkáň. Okamžitě se objevuje tvrzení, že jde o světcův jazyk, zachovaný více než tři sta let po smrti.

Relikvie se stává senzací habsburské monarchie. Putují k ní davy poutníků, vznikají obrazy, sochy i relikviáře. Jazyk se postupně mění v symbol mlčení a mučednictví. Jenže už tehdy někteří lékaři pochybují.

„Nejde o jazyk, ale o zbytek mozkové tkáně,“ tvrdí později část odborníků. Moderní antropologové a patologové dnes upozorňují, že skutečný lidský jazyk by se po staletích v hrobě nemohl dochovat v takovém stavu. Přesto církev relikvii dál uctívá jako symbol světcovy oběti.

Opravdu jde o původní tkáň?

Záhada ale pokračuje. Během 18. a 19. století se totiž části relikvií svatého Jana Nepomuckého rozdělují do kostelů a klášterů po celé Evropě. Některé fragmenty mizí beze stopy. Historikové dodnes přesně nevědí, kolik autentických ostatků vlastně existuje.

V archivech se objevují zmínky o tajných přesunech během válek i o relikviích, které se ztratily při opravách chrámů. Největší otázky vyvolává právě slavný jazyk.

Relikviář je několikrát otevírán, zkoumán i restaurován a pokaždé se vedou spory, zda uvnitř zůstává původní tkáň. Zrodila se legenda. Právě víra v zázrak pomohla Nepomuckému stát se jedním z nejuctívanějších evropských světců.

Mezi vírou, legendou a vědou

Dnes ostatky svatého Jana Nepomuckého stále spočívají v monumentálním stříbrném náhrobku v katedrále sv. Víta. Jenže otázky nezmizely. Byl nalezen skutečný jazyk? Nebo jen náhodně zachovaná část mozku, kterou barokní doba proměňuje v důkaz svatosti?

Archeologové i historici se přou dodnes. A právě to dává příběhu zvláštní sílu. V potemnělé katedrále, pod tunami stříbra a drahokamů, leží relikvie, která už více než tři sta let balancuje mezi vírou, legendou a vědou.