K Římu se rychle blíží silná bouřka. Když si zlověstných mraků všimne šílený císař Caligula, zavyje a běží se schovat pod postel. Hromů se totiž děsí. Navíc věří, že když blesk uhodí do jeho sochy, nebo do paláce, bude to znamenat jeho brzký konec.

„Tak tomu alespoň bylo u mých předchůdců,“ říká si Caligula. Lze z hromů a blesků vyčíst budoucnost?

Kněz zvaný fulguriator sbírá pozůstatky po řádění blesku. Jak s činností skončí, dá se do usmiřování bohů. Starověcí Římané totiž věří, že z blesků lze zjistit vůli Jupitera. Pověru převezmou od Etrusků. „Podle etruského učení existovalo jedenáct různých druhů blesků.

Jejich význam závisel na tom, z kterého ze šestnácti nebeských okrsků přicházely, v kterém ročním období a v kterém dnu či měsíci,“ píše německý historik Werner Keller (1909–1980). Důležité bylo také to, kam výboj udeřil.

Když zasáhl vládní budovu, hovořilo se o „fulmen regale“ – královském blesku. Zvěstoval občanskou válku, zánik státu nebo smrt panovníka?

Chybějící písmeno C

„Nikdo se k té soše nepřibližujte,“ nařizuje věštec. Na jaře roku 14 se blesk trefí do plastiky, patřící tehdejšímu císaři Augustovi (63 př. n. l.–14 n. l.), která stojí v centru Věčného města. Na místo proto ihned zamíří etruský fulguriator.

Kromě něj nesmí k takzvanému „hrobu blesku“ nikdo vstoupit. Po chvíli si kněz všimne, že výboj z nápisu pod sochou úplně vymazal písmeno C. Znak přitom Římané používají pro vyjádření číslice 100. Fulguriator se vyděsí. „To znamená, že se Augustus odebere za sto dní do nebes,“ hlesne.

A jak předpoví, tak se i stane. Císař totiž na den přesně vydechne naposledy. Stane se tak 19. srpna roku 14. Na stole leží rozevřený spis Libri fulgurales, jde o prastarou knihu osudu, která se zabývá významem blesků.

Etruský kněz v ní listuje a snaží se zjistit, co se má stát, když výboj udeřil během svátku březnových id. Nemá přitom dobré tušení. Blesk totiž navíc sjel přímo do Kapitolu, který je chápaný jako srdce Říma.

„Do roka přijde země o svého vladaře,“ stojí v Libri fulgurales. V kalendáři je právě březen roku 40 a říši vládne zvrácený císař Caligula (12–41). Ten se stejně jako jeho předci blesků bojí a chrání se před jejich magií talismany.

Stejně jako Augustus prý používá tulení kůži. Ani ta mu ale nepomůže. V lednu roku 41 ho zavraždí velitel jeho osobní stráže. Věštba se tak opět vyplní.

Konec jedné éry

Císař Nero (37–68) se rozvážným krokem blíží k slavné delfské věštírně. Také on dá na proroctví orákul.

Během svého pobytu v Řecku se proto zastaví v Apollónově chrámu v Delfách, kde předvídá budoucnost věhlasná kněžka Pýthie. Co mu řekne, bohužel nevíme. Nero kromě toho věří také na ceraunomantii, tedy věštění podle blesků.

Když 9. května roku 68 zasáhne výboj sousoší císařů a vyrazí Augustovi z ruky žezlo na zem, nemusí ani přivolávat fulguriatora. „Toto znamení ohlašovalo konec vlády Júlio-Klaudiovského rodu,“ vysvětluje badatelka Lucie Kosevová.

Neronovi je jasné, že éra, kterou započal Augustus, je u konce, stejně jako jeho vlastní život. Ten vyhasne přesně o měsíc později.