Na vrchu Rovina nad Kounovem leží více než dva tisíce křemencových kamenů uspořádaných do podivuhodně rovných linií. Už desítky let se pátrá po jejich stáří i účelu. Nejnovější poznatky přitom přinášejí zajímavý posun.

Otázka, zda jsou kameny místní, nebo je sem lidé dopravili, může být pro rozluštění celé záhady zásadní.

Kounovské řady objevil v roce 1934 místní učitel Antonín Patejdl. Náhorní plošina Rovina mu nabídla pozoruhodný obraz, soustavu přibližně čtrnácti rovnoběžných řad, které se táhnou stovky metrů krajinou.

Dnes se uvádí více než dva tisíce kamenů, většinou z křemence. Starší archeologické průzkumy přitom potvrzují, že kameny nejsou jen náhodně rozházené balvany. Některé jsou uložené v připravených lůžkách a pod jejich patami se nachází kamenný podsyp.

Právě to podporuje závěr, že do jejich dnešní polohy zasáhl člověk. Zároveň ale chybí nález, který by spolehlivě řekl, kdy k tomu došlo.

Archeologický výzkum z roku 1976 nepřinesl přesvědčivý doklad o stáří kamenů a ani pozdější pylová analýza nedokázal určit datum vzniku.

Odkud kameny pocházejí?

Zdejší krajina se v minulosti geologickým vývojem výrazně proměnila a křemencové balvany zůstaly na vrcholcích kopců. Nelze proto říci, že všechny kameny přemístil člověk z velké vzdálenosti. O původ kamene ale jde.

Pokud se prokáže, že křemence leží na Rovině přirozeně, získává větší váhu možnost, že lidé kameny pouze seskupili při zemědělských nebo jiných praktických činnostech.

Kdyby se ale ukázalo, že jde o materiál dovezený z jiných ložisek, otázka záměrného budování řad výrazně sílí. Ani dnes však není tento spor definitivně vyřešen.

Šlo o pravěkou observatoř?

Astronomická teorie zůstává lákavá, protože některé kameny a linie lze spojovat s významnými směry na obzoru. Objevují se proto představy o pozorování Slunce, slunovratů či dalších nebeských jevů.

Pro takovou interpretaci ale zatím chybí jednoznačný archeologický důkaz. Stejně opatrně je nutné zacházet s představou rituálního místa, keltského kultovního areálu nebo dokonce „energetického“ centra.

Tyto hypotézy jsou populární, ale vědecké výzkumy je nepotvrzují. Ani pylová analýza z roku 1996 nepřináší kýžený klíč, dokládá, že se na plošině v určité době hospodaří a že krajina není trvale zalesněná, nikoli však přesné stáří samotných kamenů.

Současný stav poznání je tedy překvapivě střízlivý: víme, že řady představují člověkem uspořádaný fenomén, ale stále nevíme, kdy přesně vznikají ani proč. Právě proto jsou Kounovské kamenné řady i dnes jednou z nejzajímavějších českých archeologických záhad.