Královská cesta. Snad žádný turista mířící do matičky měst tu trasu vynechá. Téměř 516metrový Karlův most vítá návštěvníky Staroměstskou mosteckou věží a na druhé straně se loučí její malostranskou sestrou. Jde o raritu:

Vždyť jsou na konci věže dvě, navíc propojené bránou! Málokdo ví, že jedna z nich skrývá jednu z největších pražských záhad…

Píše se rok 935 a České knížectví právě truchlí nad vraždou knížete a budoucího světce Václava (asi 907–935). Jeho tělo se na voze kodrcá ze Staré Boleslavi do Prahy. Díky tomu víme, že už tehdy má Praha dřevěný most přes Vltavu.

Další máme zmíněný v roce 1118. Ten ale strhne povodeň.

Až poté tu, za štědré podpory druhé manželky Vladislava I. (asi 1110–1174), královny Judity Durynské (asi 1135–1174), vyroste vůbec první kamenný most v českých zemích a teprve třetí takový ve střední Evropě! Netřeba napovídat, že dostane jméno po své mecenášce…

Oblouky hledejte po sklepech

Předchůdce Karlova mostu se klene od roku 1172 jen o kousek vedle od místa, kde dnes stojí jeho světoznámá „náhrada“. Na délku měří 514 metrů a na šířku 6,8 metru.

Vedle Karlova mostu by vypadal jako menší brácha – Juditin most je totiž o zhruba pět metrů nižší. Pochlubit se může 20 oblouky. Základy mostních pilířů dodnes odpočívají na dně Vltavy. Naposledy byly zřetelně k vidění v roce 1940 při nízkém stavu vody.

Pokud byste z Juditina mostu chtěli vidět víc, můžete se zajít podívat třeba na dochovaný oblouk pod Křižovnickým náměstím nebo do Muzea Karlova mostu. Torza Juditina mostu jsou ale také ukrytá v některých sklepích na Malé straně.

V nábřežní zdi Křižovnického náměstí si také hoví slavný Bradáč, původní sochařská výzdoba s funkcí vodoměrné značky.

Starší než sám most

Píše se 3. února roku 1342 a rozbouřená Vltava duní nočním chladem. Temné vody strhnou vlnolamy a poté si smlsnou i na kamenné spojnici břehů. „Jako by padla koruna království, když se most rozpadl,“ píše kronikář František Pražský (asi 1290 – po 1353).

Na břehu zůstane osamoceně stát jedna z románských mosteckých věží – Juditina. Kupodivu je starší, než byl most, původně patří k městskému opevnění. Až se zrodí Karlův most i s jeho vlastní věží, stane se malostranské zakončení nevídaným počinem.

Vždyť tu stojí věže dvě, navíc architektonicky i výškově rozdílné a spojené gotickou branou. To ale není vše, co nás udiví: Juditina věž totiž skrývá jednu z největších záhad Prahy!

Nečekaný nález

Tyčí se do skromné výše téměř 30 metrů a její původní podoba by vás možná překvapila. Když Juditinu věž poškodí roku 1503 požár, dostane renesanční kabát. A s ním i novou střechu a dočká se proražení oken. Tři patra s místnostmi spojují dřevěné schody.

Tím nejzajímavějším artefaktem je ale bezesporu jedna z nejcennějších pražských památek: Románský reliéf v prvním patře, který vzbuzuje jednu otázku za druhou. Odpovědí je ale žalostně málo.

Předpokládá se, že dříve zdobíval východní průčelí věže, než ho spolkly mnohé rekonstrukce. Objeven je tak náhodou, až v 19. století!

Tajemný reliéf

V čem je tak zvláštní? Dva muži spolu řeší něco důležitého – jeden klečí, druhý sedí na trůnu. Něco si předávají. Něco tak důležitého, že to stálo za výrobu tohoto sochařského kusu. Jak je starý? To přesně nevíme. Kdo je na něm?

I o tom se historici stále dohadují.

Mohlo by jít o císaře Fridricha I. Barbarossu řečeného Rudovous (1122 –1190), který právě předává korunu Vladislavovi I. Ale stejně tak by oním mužem na trůně mohl být Vladislav I. a v pokleku by pak symbolicky předával dokončený most jeho hlavní stavitel. Ale kdo ví…?