Nad horskými loukami Hrubého Jeseníku vystupuje ze zeleně podivuhodná skalní hradba. Petrovy kameny působí, jako by sem patřily spíš legendy než obyčejný svět. Po staletí se o nich vypráví jako o místě, kam se za temných nocí slétají čarodějnice.

Jenže za tajemnou pověstí se skrývá mnohem děsivější skutečnost. Nejde totiž o důkaz skutečných sabatů, ale o příběh strachu, mučení a výpovědí, které mohou člověka poslat na hranici.

Petrovy kameny leží v nadmořské výšce kolem 1438 metrů a patří k nejvýraznějším skalním útvarům Hrubého Jeseníku. Vítr, mráz a sníh po tisíce let obrušují okolní horniny, zatímco odolnější skála zůstává vystupovat nad horskou krajinou.

Dnes je místo součástí národní přírodní rezervace Praděd a kvůli mimořádně cenným vysokohorským květinám, které tu rostou, není samotná skála veřejnosti přístupná.

Právě její osamělost, bizarní tvary a drsné počasí ale dokonale živí představivost. Legenda tvrdí, že právě tady se za Valpuržiny noci scházejí čarodějnice. Přilétají na košťatech, vidlích nebo dokonce přijíždějí v kočárech.

Tancují, hodují a podle pozdějších vyprávění se oddávají ďábelským rituálům. Pověst není jen novodobou turistickou atrakcí. Petrovy kameny skutečně vstupují do příběhu severomoravských čarodějnických procesů v 17. století.

Tehdejší výslechy totiž obsahují výpovědi obviněných, které vyprávějí právě o údajných setkáních na této hoře.

Sabat, nebo příběh vynucený mučením?

Tady se začíná skutečná historie nebezpečně podobat hororu. Roku 1678 se na panství Velké Losiny rozbíhá vlna procesů, která se postupně šíří také do Šumperka. Prvním impulzem je případ žebračky Mariny Schuchové, podezřelé ze zneužití hostie.

Z obvinění jednoho člověka se postupně stává rozsáhlé pátrání po údajných čarodějnicích. Výslechy jsou vedeny za použití tortury a obvinění lidé pod obrovským tlakem uvádějí další jména.

Tady se objevují Petrovy kameny. Některé výpovědi popisují, jak se na nich údajně scházejí čarodějnice, pořádají hostiny, znesvěcují hostie a tančí při ďábelských obřadech.

V jedné z výpovědí se dokonce objevuje děkan Kryštof Alois Lautner (1622-1685) jako údajný účastník či vůdce těchto shromáždění. Jenže dobový záznam není automaticky důkazem toho, že se popisovaná událost skutečně odehrála.

Naopak, dnešní historické hodnocení upozorňuje, že podobné výpovědi vznikají v prostředí násilného výslechu a jejich motivy často připomínají stereotypní obrazy čarodějnických sabatů známé z evropské démonologie.

Největší tajemství není pod skálou

Na Petrových kamenech tak možná nikdy žádný čarodějnický sabat neprobíhal. A přesto je jejich příběh skutečně děsivý.

Ne proto, že by se zde proháněly nadpřirozené bytosti, ale proto, že lidé dokážou uvěřit představě natolik silně, až ji začnou měnit v realitu.

V 17. století stačí podezření, pověst nebo výpověď získaná při mučení a člověk se ocitá v soukolí procesu, z něhož často není úniku. Desítky lidí v regionu umírají v souvislosti s čarodějnickými procesy a jejich výpovědi dál živí legendu o hoře.

Petrovy kameny proto dodnes působí tajemně, ale jejich největší záhada neleží v domnělém světě čarodějnic. Skrývá se v lidské mysli. V tom, jak snadno se strach mění v přesvědčení, přesvědčení v obvinění a obvinění v rozsudek smrti.

Skála přitom stojí dál, mlčenlivá a vystavená větru. Tajemství si nechává pro sebe.