Má být jedním z nejstarších a nejmocnějších textů lidstva. Smaragdovou desku měl sepsat egyptský mudrc Hermes Trismegistos, ztotožňovaný s bohem Thovtem.

Moderní legendy z něj dokonce učinily krále potopené Atlantidy, který přinesl její vědění do Egypta. Skutečný příběh desky je ale jiný – a možná ještě pozoruhodnější.

Představme si temnou kryptu pod sochou Herma. Na zlatém trůnu sedí nehybný stařec a v rukou svírá zelenou tabulku popsanou tajemnými znaky. Právě tak popisuje stará arabská legenda nalezení Smaragdové desky.

Její stručný text měl odhalit principy stvoření, proměny hmoty i tajemství alchymie. Žádný původní smaragdový předmět ale nikdo vědecky nezkoumal. Dochovala se pouze slova opisovaná a překládaná po mnoho staletí.

Jedna deska, dva příběhy

Nejstarší bezpečně doložené verze se objevují ve středověkých arabských spisech, zejména v Knize tajemství stvoření připisované Balínovi neboli Pseudo-Apollóniovi z Tyany.

Text mohl čerpat ze starších řeckých či syrských tradic, žádný odpovídající antický rukopis však neznáme. Do latinské Evropy pronikl ve 12. století a stal se základem hermetické alchymie.

Historici proto hovoří o Smaragdové desce v jednotném čísle, nikoli o souboru egyptských tabulek.

Její poselství je krátké a záměrně záhadné. Nejznámější myšlenku lze shrnout slovy: co je dole, odpovídá tomu, co je nahoře. Alchymisté v ní viděli tvrzení, že stejné zákony působí v nebi, v přírodě i v člověku.

Text dále popisuje vznik všeho z jediné prvotní skutečnosti, spojování protikladů a oddělování jemného od hrubého. Pro někoho šlo o návod k výrobě kamene mudrců, pro jiného o duchovní proměnu samotného adepta.

Thovt, který přišel z Atlantidy

Egyptský Thovt byl bohem písma, moudrosti, měření a magie. Řekové ho ztotožnili s Hermem a z tohoto spojení vznikla postava Herma Trismegista, domnělého autora hermetických spisů. Králem Atlantidy se však stal až v novodobém okultismu.

Americký esoterik Maurice Doreal vydal roku 1939 dílo Smaragdové desky Thotha Atlantiďana. Tvrdil, že přeložil prastaré tabulky ukryté pod Velkou pyramidou, jejich originál ale nikdy nepředložil.

Dorealovy texty vyprávějí o zkáze Atlantidy, cestě jejích přeživších do Egypta, Síních Amenti, nesmrtelnosti a boji světla s temnotou. Neexistuje však archeologický nález, starověký rukopis ani nezávislý překlad, který by jejich původ potvrzoval.

Egyptská civilizace se navíc v archeologických pramenech vyvíjí z místních nilských kultur; nic nedokládá příchod uprchlíků z technologicky vyspělé Atlantidy. Dorealovy „desky“ jsou proto pokládány za moderní esoterické dílo, nikoli za egyptský dokument.

Tajemství, které proměňuje čtenáře

Historická Smaragdová deska přesto hluboce ovlivnila evropský okultismus. Komentovali ji arabští učenci, středověcí alchymisté i renesanční hermetikové.

Vlastní překlad pořídil ostatně třeba i Isaac Newton, který vedle fyziky dlouhá léta studoval alchymii. Z věty o horním a dolním světě vzniklo heslo moderní magie „jak nahoře, tak dole“.

Deska inspirovala rosekruciány, esoterické řády, psychology i autory fantastické literatury, přestože si její symboly každý vykládal jinak.

Smaragdová deska tedy nejspíš není žádnou zprávou zachráněnou z potopeného kontinentu, na její tajemnosti to však neubírá. Právě text z ní totiž po staletí vybízel čtenáře hledat jednotu mezi vesmírem, přírodou a lidskou myslí.

Mohl právě text na ní kdysi opravdu ukrývat něco jako univerzální klíč ke stvoření?