V roce 2003 vyráží z rašeliniště u Clonycavanu v irském hrabství Meath na povrch něco, co vypadá jako pozůstatky dávné tragédie. Rašelinářský stroj vyzvedává tělo muže, který umírá přibližně před 2300 lety. Rašelina zachovala jeho hlavu, trup a část končetin v neuvěřitelném stavu.

Vědci brzy zjišťují, že nejde o člověka, který jednoduše zemře v bažině. Na lebce jsou stopy několika ničivých úderů, zřejmě způsobených sekerou, a přes obličej vede hluboké zranění.

Muž navíc utrpí další poranění a jeho tělo nese známky násilného zacházení. Radiokarbonové datování klade jeho smrt do období přibližně mezi roky 392 až 201 př. n. l.

Nejde o chudáka

Ještě podivnější je způsob, jakým je mrtvý uložen. Clonycavanský muž má upravené vlasy a analýza odhaluje, že při jejich tvarování používá směs, která obsahuje dovážené rostlinné či pryskyřičné složky. Naznačuje to, že nejde o obyčejného člověka z nejnižší společenské vrstvy.

Jeho tělo končí v rašeliništi, tedy na místě, které má v tehdejší společnosti zřejmě zvláštní význam. Archeologové proto přemýšlejí, zda se dívají na vraždu, popravu, nebo lidskou oběť.

Některé podobné nálezy z Irska vykazují stejně brutální zranění a následné uložení do mokřadů.

Šlo o rituál?

Zde začíná největší záhada. Jedna z teorií předpokládá, že Clonycavanský muž patří k vyšší vrstvě společnosti a jeho smrt souvisí s dávným rituálem spojeným s královskou mocí, úrodou nebo hranicemi jednotlivých území.

Vědci však nemají žádný písemný záznam, který by jeho příběh vysvětlil. Neznáme jeho jméno, nevíme, kdo proti němu pozvedl zbraň, ani zda se stal obětí rituálu, politického konfliktu nebo skutečné vraždy.

Víme pouze, že se někdo před více než dvěma tisíci lety postaral o jeho smrt velmi násilným způsobem a potom tělo ukryl do rašeliniště.

Paradoxně právě bažina, která měla jeho tajemství navždy pohltit, nám dnes dovoluje nahlédnout do posledních okamžiků jeho života.