Zhasnout lampu, sednout si kolem stolu, položit ruce na desku a čekat. Možná přijde duch zemřelého příbuzného, možná zpráva z onoho světa a možná se jen pohne nábytek. Vyvolávání duchů se v 19. století mění v pozoruhodný společenský fenomén.

Do českých zemí přichází moderní spiritismus později než do západní Evropy, ale když dorazí, dokáže pořádně rozvířit poklidné večery. Je polovina 19. století a Evropa propadá podivné módě.

Lidé se scházejí kolem kulatých stolků a čekají, zda se nábytek začne otáčet, nadzvedávat nebo klepat. Fenomén se označuje jako „table-turning“ a z Ameriky se během několika let šíří Evropou. V roce 1853 se z něj stává obrovská společenská senzace.

V pařížských salonech se stoly pohybují, klepáním odpovídají na otázky a někteří účastníci jsou přesvědčeni, že právě promlouvají mrtví.

Seance přitom nejsou jen zábavou podivínů. Zajímají aristokraty, umělce, vzdělance i některé vědce. Pravidla jsou překvapivě jednoduchá. Několik lidí si sedne kolem stolu, položí na něj ruce a čeká.

Když se deska začne chvět nebo otáčet, účastníci v tom mohou vidět znamení z druhého světa. Z klepání se dokonce vytváří komunikační systém: Jeden úder znamená například první písmeno abecedy, dva druhé a tak dále.

Duchové přicházejí také k nám

Z obyčejného stolku se tak rázem stává jakýsi telegraf do záhrobí. Jenže skeptici mají jiný názor.

Britský fyzik Michael Faraday (1791-1867) při svých pokusech dochází k závěru, že pohyb stolu může vznikat nevědomými svalovými pohyby účastníků.

Člověk tedy nemusí být pod nadvládou ducha, prý stačí, že si neuvědomuje, co jeho vlastní svaly dělají. V českých zemích se moderní spiritismus výrazněji prosazuje až od druhé poloviny 80. let 19. století.

Právě tehdy se šíří myšlenky francouzského spiritisty Allana Kardeca (1804-1869) a vznikají první spiritistické skupiny.

Důležitou roli hrají také české překlady jeho děl, které zpřístupňují myšlenku, že lidská duše po smrti pokračuje v existenci a za určitých okolností může komunikovat s živými. Spiritistická setkání se nekonají pouze v soukromých bytech.

Duchové se podle dobových představ mohou ozývat také v kavárnách a dalších místech, kde se scházejí zájemci o tajemné jevy.

Jde o hledání odpovědí

Nejde přitom jen o zábavu. Pro část lidí představuje spiritismus způsob, jak se vyrovnat se smrtí a hledat odpověď na otázku, co se s člověkem děje po posledním vydechnutí. Právě 19. století je pro podobné otázky mimořádně příhodné:

Vedle rychlého rozvoje vědy a techniky roste také zájem o všechno, co se zdá být za hranicí běžného poznání. Jedni chtějí duchy opravdu slyšet, druzí je chtějí usvědčit z podvodu. Mezi nimi stojí obyčejný stůl, který se za šera začne podezřele pohybovat.

Ať už jsou za jeho pohybem duchové, lidské svaly, sugesce nebo obratný trik, jedno je jisté: Vyvolávání duchů se v 19. století mění ve fascinující společenskou podívanou. Zájem o ni rozhodně nekončí s příchodem nového století.

V českých zemích se spiritistické hnutí naopak dál rozvíjí a zejména v některých regionech získává pevné zázemí. Z nevinného večerního experimentu se tak rodí fenomén, který spojuje víru, zábavu, strach i touhu vědět, co čeká člověka za hranicí života.