V přítmí lezavých štol se zakousne do krajíce chleba. Před chvílí ho ukradl horníkům. I jejich trpělivost je ale u konce. Až chodby rozduní kroky páchnoucí odvetou, pokusí se bránit. Hozený granát ale jen způsobí sesuv – a uvězní ho…
Jeho jméno zní Hans Hagen, a podle nejčastější verze legendy jde o příslušníka Wehrmachtu, který se chce namísto do sovětského zajetí dostat ke spojencům. Spletité chodby lomů Amerika již neopustí. V bezradné chvíli sáhne po pistoli a zastřelí se.
Kulka prý škrtne o gong, kterým se svolávali horníci – od té doby ho pro dostaveníčko s Hagenovým duchem stačí třikrát rozeznít. Příjemné setkání to nebývá. Mrtvý voják tu má mít ostatně na svědomí několik životů…
Tajemný kříž
Parta mladičkých trampů se zastaví kousek od vchodu do jedné ze štol. „Počkejte chvíli, musím na malou,“ zahlásí Hanka a položí na zem batoh a kytaru. Pokradmu odhaduje, kam už oči jejích kamarádů nedosáhnou. Než stihne přidřepnout, mihne se za ní stín.
Muž v zašlé uniformě se ďábelsky zasměje. Úzkou chodbu vzápětí zarezonuje dívčí řev. Až na místo konečně dorazí ostatní, najdou jen kaluž zbarvenou krví. A tělo? To podle legendy kamsi odtáhne šílený voják Hagen. Hanku tu dodnes připomíná dřevěný kříž, pod kterým je zakopána její kytara.
Proč zrovna „Amerika“?
Základ příběhu o „zapomenutém“ vojákovi žijícím ve štolách se podle pozdějších nálezů zakládá na pravdě. Živí se zřejmě hlavně lovem zvěře.
A o tom, že dobře na duchu tu po tmě nebývá, by mohla vyprávět řada trampů, kteří tu již měli tu (často nezáviděníhodnou) čest přespat. A proč se vlastně zdejším lomům říká Amerika? Na první pohled se to zdá jasné:
Oblast zkrátka připomíná Grand Canyon ležící v Arizoně na řece Colorado. Jenže pravda je v tomto případě o kus vedle. Doslova.
Soustavě jámových vápencových lomů se tak říká podle nedalekého statku, na jehož rekonstrukci si před více, než stoletím, vydělal jeho majitel v Americe. Přezdívky „Američan“ se tak již nezbavil…
Český Mauthausen
Nejslavnější a také nejfotogeničtější částí je lom Velká Amerika, kde se těží až do roku 1963. A těžilo by se zřejmě i déle, kdyby se nezřítila jihovýchodní stěna. Jeho hloubka bývá udávána až na 80 metrů. O chlup méně pozornosti sklízí lom Mexiko.
Za druhé světové války funguje jako trestanecký pracovní tábor, poté tábor pro zajaté Němce a nakonec trestní pracovní útvar Mořina, kterému se přezdívá „Český Mauthausen“. Zde, s takřka nesplnitelnými limity těžby na krku, končí často i političtí vězni.
Vystřídá se tu na tisíc lidí. Muži zde v průměru vydrží dva až 11 měsíců, než z většiny skončí ve vězeňském špitálu…
