Křivolaké uličky, temné průchody, opuštěné dvory a klukovské party s mnoha tajemstvími a rituály. Stínadla z knih Jaroslava Foglara působí tak živě, že je čtenáři už desítky let hledají na skutečné mapě.

Stála za nimi stará Praha, zbořený Josefov, město Tábor, nebo úplně jiné místo? A neukryl spisovatel odpověď záměrně?

Foglar své tajemné město přesně neumístil. Stínadla oddělil od ostatních čtvrtí širokou Rozdělovací třídou a naplnil je kostely, schodišti, ohradami, plácky a spletí průchozích domů. Mapa z románů však nepasuje na žádnou známou čtvrť.

Právě tato neurčitost umožnila, aby se do pátrání zapojily celé generace čtenářů. Každá teorie přitom nachází přesvědčivé stopy – a zároveň naráží na místa, která nesedí.

Nejsilnější stopa vede na František

Za nejpravděpodobnější inspirační prostor bývá považován severní okraj pražského Starého Města: okolí Haštalského náměstí, Anežského kláštera, Řásnovky a Františku. Ve staré zástavbě se střídaly úzké ulice, dvory, průchody, kostely a chudé domky.

Navíc zde působily skutečné klukovské party. Takzvaní Františkáni soupeřili s hochy z Petrské čtvrti, Petráky. Jejich uzavřenost, územní boje a vlastní pravidla nápadně připomínají svět Vontů. Důležitá je také Foglarova osobní vazba k místu.

Klubovna jeho skautského oddílu sídlila v letech 1930–1934 na Petrském náměstí a spisovatel staré pražské čtvrti dobře znal.

Další teorie ukazuje k někdejšímu židovskému ghettu v Josefově. Před asanací na přelomu 19. a 20. století tvořilo hustý labyrint starých domů a stísněných uliček. Foglar se narodil roku 1907, hlavní vlnu bourání tedy nezažil jako chodící dítě.

Zaniklou čtvrť však mohl poznat z vyprávění, plánů, fotografií a literatury. Obraz města odsouzeného k demolici navíc připomíná jeho zamýšlený, nikdy nenapsaný příběh Budou se Stínadla bourat?

Trochu Tábor, trochu Praha

Josefov a František spolu sousedily a v pozdějších vzpomínkách se jejich atmosféra snadno prolíná. Kurátoři Muzea města Prahy proto mezi možnými zdroji uvádějí obě oblasti spolu s Petrskou čtvrtí a dalšími částmi Starého Města.

Stínadelský kostel svatého Jakuba mohl získat rysy několika pražských chrámů a Rozdělovací třída zase velké komunikace oddělující starou zástavbu od novějšího města. Foglar zřejmě nesestavoval plán, ale scénu pro dobrodružství.

Básník Josef Hrubý vzpomínal, že mu Foglar roku 1986 prozradil stručnou odpověď: „Tak trochu to je Tábor… a trochu Praha.“ Neexistuje zvukový záznam rozhovoru, jde tedy o pozdější svědectví.

Tábor však nabízí strmé uličky, schodiště, průchody i středověkou síť, která se stínadelské atmosféře podobá. Další pátrači navrhovali Ústí nad Labem a předlické okolí, kde Foglar krátce žil jako malé dítě, tato stopa je ale podstatně slabší.