V okrajové části Prahy, v Bohnicích, stojí známá Psychiatrická nemocnice Bohnice, která je v provozu od roku 1906. Za nedlouho potom, od roku 1909 začal blízko ústavu fungovat také ústavní hřbitov, jako místo pro pohřbení dětí, které se narodily a záhy umíraly v psychiatrické léčebně.

Ale později začal být hřbitov využíván pro pohřbívání nejen pacientů, ale i personálu léčebny.

Od první světové války je zde pohřbeno také na padesát italských choromyslných uprchlíků a řada válečných zajatců, kteří zemřeli na tyfus v tehdy improvizovaném lazaretu, umístěném v psychiatrickém ústavu.

Kromě nich tu leží v bezejmenných hrobech také vrazi, žháři, sebevrazi a podobné existence. Ve třech vrstvách na sobě tu odpočívá okolo 4700 lidí. Od roku 1963 se zde již nepohřbívá.

Chátrající hroby, zřícenina bývalé kaple, hustý porost břečťanu a pokračující devastace vytvářejí z tohoto „hřbitova bláznů“, jak se mu přezdívá, strašidelné místo. Není divu, že se hřbitov stával také místem různých seancí satanistů a podobných skupin.

Ale zkázu dokonávají také vandalové a bezdomovci. Rozbité náhrobky a ukradené kovové kříže a jiné železné součásti skýtají neutěšený pohled.

Všudypřítomný břečťan vytváří často dojem džungle. O toto místo se pochopitelně zajímal i tým pro zkoumání paranormálních jevů. Snažil se o zjišťování duchů na tomto místě, přeplněném nejrozmanitějšími lidskými osudy.

Tým konstatoval, že jde o těžko dosažitelný cíl, neboť nedokázal potvrdit, že za zjištěnými paranormálními jevy jsou skutečně duchové. Jediným hmatatelným zjištěním byl jen kamínek, který přiletěl na výzkumný tým.

Bylo to ovšem z místa, kde prokazatelně nikdo nebyl. Ale duchové snad kameny nevrhají. Tak snad se i „hřbitov bláznů“ v Bohnicích dočká jednou pietnější úpravy. Potom se tohoto místa nebudou muset živí děsit a vyhýbat se mu.