Nejprve se na břiše a prsou objeví svědivá místa, z nichž nakonec začnou vylézat tito paraziti a rozšíří se do celého těla. Podivné vši se prý živí tkání napadeného a na povrch vylézají z četných drobných děr v kůži hostitele. Tak se prý projevuje záhadná nemoc, na kterou se ve středověku umíralo.
O chorobě se mezi prvními zmiňují i velké osobnosti Antiky, například řecký myslitel Aristotelés (384–322 př. n. l.) nebo historik Diodóros Sicilský (90–30 př. n. l.).
Právě druhý ze jmenovaných popisuje severoafrický kmen pojídající kobylky, jehož příslušníci velice často umírají na všivou nemoc. V jejich tělech se prý vyvine jakýsi zvláštní druh okřídlené vši, která žije pod kůží napadených.
Diodóros ve své práci spekuluje, zda je nemoc způsobena teplým podnebím a neobvyklou stravou kmene. Aristotelés má zase za to, že nemoc vzniká při nadbytku „teplé vlhkosti“ v těle.
Římský filosof Plinius Starší (23–79) zase tvrdí, že vši se formují v krvi člověka a živí se jeho masem. Je tento parazit skutečný?
NÁDOR PLNÝ HMYZU
Zprávy o ftiriáze se ale objevují i mnohem později a zdá se, že do té doby nemoc doputovala i do Evropy. Mnoho příslušníků šlechty a královských rodin bylo nemocí postiženo a mnoho nemocných na ni také zemřelo.
V 16. století se s všivou nemocí potýkalo Portugalsko, v 19. století přicházejí zprávy o jejím výskytu z Německa.
Lékařské knihy od 17. století nemoc zmiňují zcela běžně a vedle obyčejné ftiriázy, tedy zavšivení, rozlišují ještě ten hrozivý druh, kdy se vši shlukují pod kůží.
Postiženému se začínají na těle objevovat zanícené opuchliny nebo nádory, někdy vyrostou až do ohromné velikosti a nemocný následně umírá. Zachránit ho ale může, když lékař nádor rozřízne.
Tyto podkožní útvary jsou naprosto suché, po rozříznutí neobsahují žádný hnis ani krev, ale ukrývá se v nich ohromné množství vší či jakýchsi roztočů. Kde se v těle vzali?
JE TO JEN MÝTUS?
Poslední případy všivé nemoci byly zaznamenány v 16. století, pak vymizely. Už tehdy ale začalo několik lékařů zpochybňovat, že nemoc vůbec existuje.
Většinou si k ruce berou argument, že se během své praxe nesetkali s jediným případem a veškeré informace existují pouze v knihách. Vědci, kteří se později nemocí zabývají, pro ni nedokáží najít přirozené vysvětlení.
A skutečně nemají ani dostatek důkazů, že kdy existovala a odkazují ji do říše mýtů. Zkušený holandský akarolog, tedy expert na roztoče, A. C. Oudemans v roce 1940 publikoval zprávu o vlastní studii všivé nemoci.
Vyjádřil pak přesvědčení, že jde o případy napadení druhem roztoče, který podobnou nemoc způsobuje u ptáků či hadů. U člověka však v moderní době nebyla zaznamenána. Mohla se dříve přenášet i na člověka?