Americká vesmírná agentura NASA hodlá využít kráter na Měsíci k tomu, aby do něj umístila gigantický radioteleskop. Ten bude v průměru měřit celý kilometr. Troufalý projekt má pomoci nahlédnout do vesmíru zcela novým způsobem.

Celý jeden kilometr má v průměru měřit obří radioteleskop, kteří vědci plánují umístit na odvrácenou stranu Měsíce. Pokud by byli úspěšní, vznikl by zatím největší radioteleskop ve sluneční soustavě.

Pro srovnání – talíř radioteleskopu observatoře Arecibo v Portoriku, který si zatím drží velikostní prvenství, měří v průměru „pouhých” 305 metrů. Lunární teleskop jej má překonat hned několikanásobně.

Zařízení označované zkratkou LCRT (Lunar Crater Radio Telescope) bude jedničkou i v mnoha dalších ohledech.

Jde o vůbec první zařízení tohoto typu, obří radioteleskop má být totiž umístěn v již existujícím kráteru o průměru kolem tří kilometrů na odvrácené straně Měsíce.

TEPRVE ZAČÍNÁME, TVRDÍ AUTOR NÁPADU

„Zaměříme se hlavně na mechanický design LCRT, hledání vhodných kráterů na Měsíci a porovnání výkonu LCRT s jinými nápady, které byly navrženy v literatuře,” vysvětluje počáteční fáze projektu odborník na robotiku Saptarshi Bandyopadhyay, který svůj nápad agentuře NASA představil a získal pro něj štědrou podporu.

A ne bezdůvodně. Odvrácená strana Měsíce, která trvale směřuje pryč od Země směrem do kosmu, je již dlouho považována za ideální místo pro vybudování observatoře díky jedinečné úrovni rádiového ticha.

Teleskopy na Zemi musejí počítat s ohromným množstvím rádiového rušení, od toho je ale opačná strana Měsíce dokonale odstíněna. Kromě absence rádiového rušení způsobeného lidmi, by lunární teleskop pozoroval vesmír i bez závoje atmosféry.

ZCELA NOVÝ POHLED

Zatímco je zemská atmosféra nezbytná pro živé organismy na planetě, neboť je chrání před škodlivým zářením, pozemské teleskopy její štít naopak poněkud omezuje.

Blokuje totiž mnoho vlnových délek světla včetně nízkofrekvenčních vlnových délek, které přesahují 10 metrů.  „LCRT by mohl otevřít cestu ohromným vědeckým objevům v oblasti kosmologie pozorováním raného vesmíru v pásmu vlnových délek 10–50 m (tj.

Frekvenční pásmo 6–30 MHz), které lidé dosud prozkoumali,“ dodává Bandyopadhyay. Zjednodušeně řečeno, vědci budou moci vůbec poprvé pohlédnout na vesmír způsobem, který byl dosud nemožný. Co se před pozemskými teleskopy ve vesmíru skrývá? Brzy snad budeme znát odpověď.