Známe nejrůznější předměty, které posedly duchové. Od panenek a hraček po šperky a malby. Opředeny strašidelnými příběhy mohou být ale také třeba svatební šaty. Jedny takové patřily ženě jménem Anna Baker.

Jejich příběh začíná v polovině devatenáctého století v americké Pensylvánii. Bakerovi byli mezi místními vlivnou a bohatou rodinou, která si mohla koupit cokoliv jen chtěla.

Nejmladší členka rodiny, dcera Anna, však toužila po něčem, co se za peníze nedá koupit – po lásce. Nakonec se skutečně zamilovala, avšak do chudého dělníka. Plánovaný sňatek s obyčejným hochem však její rodiče zakázali.

Nešťastný osud

Zamilovaný pár ale v přípravách tajně pokračoval. Dívka už měla hotové svatební šaty, když její rodiče tajné plány odhalili a zakázali dívce vycházet z domu.

Když se o několik let později Anna rozhodla svého milého znovu najít, měl už jinou rodinu a na dívku zapomněl.

Anna se poté rozhodla vést samotářský život. Většinu dní strávila zamčená ve svém pokoji se svatebními šaty, které nikdy nevyužila. Podle mnohých přišla o rozum.

Oblékala si prý šaty a tančila po pokoji jako nevěsta, jen aby postupně chřadla a nakonec o samotě zemřela. Její duch však údajně k šatům natolik přilnul, že v nich zůstal i po její smrti.

Strašidelný exponát

Šaty se později staly součástí místního muzea, kde spočinuly ve skleněné vitríně. Ta se často prý bez zjevných důvodů otřásala, což se povedlo zachytit také na kameru.

Šaty také samy od sebe mírně měnily polohu ve vitríně, pohybovaly se jakoby v poryvech větru a několikrát se údajně dostaly ven a „procházely se po chodbách muzea“.

Zaměstnanci muzea také uvádějí, že se tu sám od sebe pohyboval nábytek, který stál v blízkosti vitríny. A že se ve skle několikrát objevil odraz tváře mladé dívky.

Několik návštěvníků muzea také uvedlo, že se jim při pohledu na šaty udělalo nevolno, nebo že se jim při pohledu na ně začala točit hlava… Muzeum se proto nakonec rozhodlo šaty ukrýt do archivu. Mohlo se něco takového opravdu stát?