Schopnost být v jednu chvíli na více místech najednou bývá přisuzována v rámci náboženství svatým, mezi „nevěřícími“ pak spadá do parapsychologie. Může to být způsobeno pomocí nějakých drog, či jde jen o halucinace nebo podobné přeludy?
Italský duchovní Alfons Maria z Liguori (1696-1787) byl spatřen svědky při modlitbách, ve stejnou dobu byl však viděn církevními hodnostáři, jak klečí u lůžka právě umírajícího papeže Klementa XIV (1705-1774).
S fenoménem rozdvojení se setkali i další.
LEGENDY PRAVÍ…
V minulosti lze nalézt mnoho doložených případů bilokace. Často se tak dělo u svatořečených, o nichž jsou tradovány legendy, ve kterých se dopouštějí svých zázračných činů. Mnoho z těchto světců bylo údajně spatřeno na dvou místech zároveň.
Jsou výpovědi svědků pravdivé?
Bilokaci měl ovládat např. portugalský františkán Antonín z Padovy (1195-1231), italský poustevník a zakladatel řeholního řádu paulánů František z Pauly (1416-1507), španělský katolický kazatel a misionář František Xaverský (1506-1552) či italský kněz Pio z Pietrelciny (1887–1968).
KÁZALI NA DVOU MÍSTECH ZÁROVEŇ?
Antonín z Padovy si roku 1226 při jedné bohoslužbě vzpomene, že přislíbil sloužit mši i v dalším klášteře. V tu chvíli přítomní spatří, podle jejich vyprávění, jak se od kněze oddělí stín a mizí.
Kněz tak údajně svůj slib dodržel a odsloužil dvě bohoslužby současně. Stejně tak došlo k rozdvojení i u Františka z Pauly, jenž byl viděn, jak káže a vaří v kuchyni – měl se tedy nacházet na dvou místech ve stejný čas.
František Xaverský, jeden ze zakladatelů Tovaryšstva Ježíšova, využíval rozdvojení pro vedení svých misií. Pio z Pietrelciny využíval bilokaci k léčení na dálku.
Schopnost rozdvojení měla být světcům propůjčena samotným Bohem, který tak chtěl obrátit na víru více lidí. Bilokace se však nedrží pouze v církevním prostředí, lze se s ní setkat prakticky kdekoli.