Když uprostřed noci jedete posledním metrem, to poslední, co chcete vidět, je opilec nebo bezdomovec. V metru pod rušnými ulicemi Londýna by ale byl i takový opilec tím nejmenším problémem, který máte – tady totiž můžete narazit na ducha.

Tak třeba ve stanici Covent Garden už od 50. let minulého století potkávají cestující muže ve vysokém klobouku, který si to rázuje přímo v tunelech. Prý jde o ducha jistého herce Williama Terrisse, kterého kdosi zamordoval v roce 1897.

Ze všech stanic se objevuje právě tady, protože tu dřív bývalo holičství, kam chodil.

Stěny naříkají

Ve stanici metra pod Britským muzeem (uzavřená 25. září 1933) straší pozdě v noci postava jak z antického Řecka, v bederní roušce a čelence. Řeči o duchovi dokonce vyprovokují jedny noviny k tomu, aby nabídly tučnou odměnu komukoliv, kdo ve stanici přespí. Odměna zůstane nedotčená.

V roce 1935 má premiéru Bulldog Jack, který je volně inspirovaný vyprávěním o duchovi.

Ve stejnou noc se na sousední stanici Holbon ztratí dvě ženy a později se opět objevují svědectví o tajemném Egypťanovi, a dokonce přibudou i svědectví o nářku a sténání, co se ozývá zpoza stěn.

Tunely pod nebožtíky

Stanice Aldwyn (uzavřená v roce 1994) během druhé světové války sloužila jako kryt nejen pro lidi, ale i pro cenné artefakty z Britského muzea. Původně tu přitom stávalo divadlo Royal Strand, a tak nepřekvapí, že se tu v noci prochází přízrak jedné herečky.

To ve stanici Bank Station se zase toulá přízrak „Černé jeptišky“, celé oděné v černém, která tu hledá svého bratra, popraveného v roce 1811. Řada cestujících si tu rovněž nemohla nevšimnout odporného zápachu.

Má se za to, že jáma pro budoucí stanici se vykopala skrz hromadný hrob obětí černého moru ze 17. století.