Krásné a bohaté město, postavené z bílého kamene, stálo v džungli dávno předtím, než Kolumbus se svou výpravou doplul k americkým břehům. Přesto jej jeho obyvatelé z dosud neznámých důvodů opustili. Legenda mluví o tom, že dávné město je prokleté.

Zpráva o bohatství Bílého města, nazývaného také Ciudad Blanca, se donese až k uším španělského dobyvatele Hernána Cortéze (1485–1547). Ten však při pátrání na území dnešního Hondurasu žádné takové město nenachází.

Po jeho stopách se v následujících staletích vydává mnoho dalších dobrodruhů.

Patří k nim i Američan Theodor Morde (1911–1954), který se na pátrání po ztraceném ráji s chrámem, zasvěceným Opičímu bohu, vydává v roce 1940. I když tvrdí, že město objevil, těsně před odhalením jeho polohy tragicky umírá.

Už tehdy se znovu vynořují dávné legendy o tom, že město hned tak někdo neobjeví, protože je chráněno samotným Opičím bohem a jeho kletbou. Mohl se její obětí stát i Theodor Morde?

Zajímavý objev nakonec přichází až v 21. století, kdy se povede americko-honduraskému výzkumnému týmu objevit stopy pradávného osídlení. Co přesně v džungli nacházejí?

Neznámá civilizace

Objevu předchází dlouhá příprava. Vše začíná na počátku 90. let minulého století, kdy americký amatérský archeolog a dobrodruh Steve Elkins (*1951) slyší v Hondurasu legendy o ztraceném městě.

Rozhodne se, že se také pokusí nalézt jeho trosky a vydává se na výpravu. I když jeho pátrání končí napoprvé neúspěšně, nevzdává se.

Během několika let si zajistí financování nákladného vědeckého projektu, při kterém s týmem mapuje z letadla hustý porost pomocí nejmodernější techniky a v roce 2012 skutečně objevují pozůstatky pyšného města se širokými ulicemi, náměstími a pyramidami.

Podle odborníků by mohlo pocházet zhruba z 5. století našeho letopočtu a žila v něm vyspělá civilizace. Nebyli to však zřejmě Mayové ani Aztékové. O několik let později vyrážejí badatelé přímo do terénu. Navzdory všem náročným přípravám se však potýkají se závažnými problémy.

Dopřejte tomu místu klid!

Od počátku bojují nejenom s náročným terénem v džungli, ale musí si dávat pozor i na jedovaté hady. Jeden plaz totiž zaútočí na člena expedice během noci v táboře.

Po mnohých útrapách konečně výzkumníci město nacházejí díky několika zvláštním kamenům, vyčnívajícím ze země. Na jednom z nich je vyrytý jakýsi podivný symbol. „Byla to hlava rozhněvaného jaguára,“ popisuje Elkins, který o expedici natáčí dokumentární film.

Mohlo to být varování? Každopádně jde o tak mimořádný nález, že na místo přijíždí i honduraský prezident Juan Orlando Hernández (*1968), aby artefakt vytáhl ze země vlastníma rukama. Místní lidé se ale bouří. Podle nich jde o znesvěcení posvátného místa.

Zdá se, že by mohli mít pravdu a záhadné síly si nepřejí, aby někdo na jejich území vstupoval. Když se totiž expedice vrátí zpět domů, někteří členové mají na těle podivný nehojící se štípanec. Jde o leishmaniózu, nemoc, která se přenáší bodnutím hmyzu.

Jedna z jejích forem dokonce způsobuje destrukci tkání obličeje, podobně jako lepra. Jde jen o běžnou památku na bloudění džunglí? Nebo se snad badatelé setkávají s účinky tajemné kletby?

O co tady jde?

Had, stříkající v šíleném záchvatu jed okolo sebe, neproniknutelnost džungle nebo suvenýr v podobě nemoci stejně, jako náročnost expedice odrazuje badatele, aby se do místa vrátili.

„Je to příliš nebezpečné,“ kroutí hlavou člen výpravy americký spisovatel Douglas Preston (*1956), který o dobrodružství vydal knihu. „Je velké riziko, že se nevrátíte zpět,“ dodává.

Renomovaní světoví archeologové však tvrdí, že cokoliv jako Bílé město nikdy neexistovalo. Co tedy přesně tato výprava objevila a kdo má pravdu? Vědí místní lidé více, a proto se zlobí, že výzkumníci narušili posvátný prostor?

Je snad opravdu chráněný tajemnými silami? Možná je to jen síla přírody, která z džungle dělá nebezpečné místo a pomáhá Opičímu bohovi udržet své tajemství.