Poutní místa jsou velmi často spojována s prameny zázračné vody. Nezřídka je lokalita propojena i se zjevením v náboženském smyslu slova. Řeklo by se, že taková magická místa budou vítána i církví. Najdou se však výjimky.

Mezi ně patří i studánka v Petrovicích na Rakovnicku. Proč?

V roce 1660 mělo u lesní studánky dojít ke zjevení Panny Marie. Událost se rychle rozkřikla po širokém okolí. Studánka byla vyzděna a v jejím sousedství byla vybudována kaplička. Boží voda byla pro nemocné nadějí v nemoci a fyzickém strádání.

Zjevení Panny Marie

Oficiální stanovisko katolické církve však bylo k zázraku u Petrovic krajně rezervované. Stejné to bylo i s hodnocením místního „zázračného“ pramene. Z čeho tato averze pocházela?

Mělo se jednat o podezření, že místo údajného zjevení bude využíváno k pohanským rituálům. Nebylo prý jisté, že bytost ženy, spojená se zjevením, byla skutečně Panna Marie.

Podobnou personifikaci posvátných pramenů najdeme totiž i u jiných kultur, včetně pohanských Keltů a Slovanů. Z toho důvodu bylo zázračné zjevení u Petrovic odmítáno a návštěvy studánky zakazovány.

Pramen vzatý na milost

Nutno dodat, že druhá polovina sedmnáctého století byla v pobělohorských Čechách časem rekatolizace a církev byla krajně nedůvěřivá ke všemu, co přesně „nezapadlo“ do oficiálních doktrín.

Později se situace uklidnila a pramen Boží vody, včetně jeho paranormálních reálií, byl vzatý na milost.

Zároveň se ukázalo, že voda ve studánce má sama o sobě léčivé účinky. Kromě vysoké nasycenosti oxidem uhličitým obsahuje i hodně železa. V osmnáctém století nechal majitel petrovického panství Jan Josef hrabě z Valdštejna postavit u studánky lázeňský objekt.