Případ z roku 2006. Teprve dvouletý chlapec Cameron Macaulay původem z Británie stále mluvil o své první rodině. Neustále s tím chodil za svou matkou Norou. Ta jeho řeči brala s nadhledem, ale jen do té chvíle, než jim do života přišel historik…

Cameron celá léta neustále mluvil o svém údajném minulém životě.

Detailně popisoval dům na ostrově Barra, vzpomněl si na svého černobílého psa, dokonce i na svou celou rodinu s tím, že otec Shane Robertson zemřel při autonehodě. O něco později se i sám chlapec začal bát, aby o něho neměla rodina starosti.

Historik nakonec potvrdí, že na ostrově žili Robertsovi. Dá jim kontakt na Gillien Robertsovou, která mábýt sestrou malého Camerona.

Když se rodina dostala k domku, malý chlapec byl prý úplně vyměněný, ze všeho se radoval, všechna místa poznával a rodičům popisoval, co kde přesně bylo. Po příjezdu Gillien však bylo po radosti.

Dívka prohlásila, že v jejich rodině nikdo při nehodě nezemřel a že otec se nejmenoval Shane, ale James. Podle jejích slov s nimi navíc nikdy nežil žádný chlapec jménem Cameron (tvrdil, že má stejné jméno jako tenkrát).

Kde je tedy pravda? Vymýšlí si chlapec? Jak by si ale mohl vše tak snadno vybavit, mluvit o tom a v některých věcech mít i pravdu? Skutečně se mu prolnul do mysli minulý život?