Ze všech českých strašidel dosáhl největší proslulosti Krakonoš. Krkonoše však rozhodně nejsou jediným pohořím, které prý obývají nadpřirozené bytosti. Svého strážce mají podle pověstí i Novohradské hory…

Správce lesa zahlédne ve svém revíru pytláka. „Tak už tě mám. Ty seš ta škodná, co líčí na zajíce!“ popadne muže za kabát. „Snad byste se nezlobil pro pár ušáků. Však já vám za ně rád zaplatím,“ nabízí pytlák myslivci minci. Tomu zajiskří oči. „Když je to tak, možná bychom se mohli dohodnout,“ připustí. Nějak takto se podle lidových vyprávění za svého života choval strážce Novohradských hor Hejmon. Nechal se uplácet pytláky, střílel zvěř, ačkoliv nebyla doba lovu, aby ji mohl prodávat za drahé peníze, ubíral divočákům kukuřici…. Tyto hříchy údajně musí po své smrti odčinit jako strašidlo. Nyní naopak pytláky pronásleduje a trestá každou nepravost. Bere na sebe podobu dravého ptáka, hmyzu či myslivce. Jak vypadá doopravdy, však nikdo neví. Patří Hejmon jenom do říše bájí?

Duch Novohradských hor není jediným myslivcem, jenž si prý po smrti odpykává trest za svou nepoctivost. Například se traduje, že v lesích u Tábora v jižních Čechách řádí strašidla zvaní pohunkové. I v tomto případě se má jednat o přízraky hříšných správců lesa. To, že na našem území působilo skutečně značné množství myslivců, kteří si k výplatě potajmu přilepšovali, svědčí i lidové umění. Na rytinách z osmnáctého století se například vedle muže v kamizole často objevuje symbol odkazující na faleš zobrazovaného. Znamená to, že legenda o Hejmonovi by mohla mít pravdivý základ?