V přísně puritánské komunitě v americkém Grotonu byl v letech 1671 a 1672 popsán a prozkoumán děsivý případ posednutí ďáblem. Dodnes pro něj neexistuje uspokojivé vysvětlení, podle některých badatelů je však na vině místní kazatel a jeho projevy.

Elizabeth Knapp je mladá dívka pracující jako služka v domácnosti Samuela Willarda, významného reverenda v grotonském kostele v americkém státě Massachusetts. Willardova kázání byla, jak lze v puritánské komunitě očekávat, poměrně sugestivní, přísná a zaměřená na poslušnost k bohu a věčné zatracení pro hříšníky.

Elizabeth ke svému chlebodárci přistupuje s respektem a těmi nejlepšími mravy. Dokud se u ní nezačnou projevovat symptomy zvláštní choroby. Nejprve se objeví bolesti v různých částech těla. Pak se začne měnit celá dívčina osobnost a před očima mnohých svědků se odehrají scény, pro které snad neexistuje jiné vysvětlení, než že se nebohé Elizabeth snad zmocnil ďábel.

Odehrál se v Grotonu skutečný případ démonické posedlosti, nebo spíše jeden z mnoha incidentů, při kterých je vzácná nemoc připisována ďábelským silám?

REVEREND VĚDCEM

Pozoruhodný a pro 17. století v puritánské Americe velice neobvyklý je postoj samotného reverenda Wïllarda, který navzdory své víře a plamenným kázáním, jež pronáší v kostele, k celé záležitosti přistupuje nanejvýš vědecky.

Vše pečlivě dokumentuje a snaží se pro stav své služky najít přirozené vysvětlení. Vždyť vše přeci jen začíná jako nějaká neznámá nemoc. Elizabeth se zprvu zmocňují náhlé bolesti, které přirovnává ke škrcení.

Později však začne upadat do hrozivých záchvatů, v nichž se její tělo kroutí do nepřirozených poloh a udržet ji nedokáží ani čtyři dospělí muži. Často také promlouvá zvláštním hlubokým hlasem nebo vydává zvířecí skřeky.

Objevují se také halucinace. Několikrát prý u sebe vidí dva cizí lidi a jindy zase tvrdí, že se nad její postelí vznášel jakýsi muž. Postupem času jsou její záchvaty čím dál intenzivnější a násilnější. Vůbec nejvyšší intenzity tyto záchvaty dosahují v přítomnosti reverenda Willarda, kterým dříve pokorná služka nyní opovrhuje, napadá jej a chrlí urážky, při kterých by se rděli i dospělí muži.

Willard se přesto nevzdává a stále hledá možná vysvětlení. Existuje vůbec nějaké?

VŠICHNI JSTE DAREBÁCI!

O Elizabeth se tou dobou starají její rodiče, Willard ale rodinu často navštěvuje a pokouší se své služebné pomoci. Krátce před Vánoci roku 1671 Elizabethiny záchvaty mírně ustupují a tak ji matka dovolí vydat se do města a užít si čerstvě napadaného sněhu.

Jenže poté, co se dívka zastaví u reverendova domu a dá se s ním do řeči, se její stav zase zhorší. Během rozhovoru Elizabeth najednou ukročí dozadu, obrátí oči v sloup a vyplázne jazyk, který se jeví nepřirozeně dlouhý a zkroucený.

Kroutit se začíná i celé její tělo a z jejích úst, aniž by pohybovala rty, začínají vycházet slova označující dívčiny rodiče za darebáky. „Ach! A ty jsi ten největší darebák!“ vychrlí směrem k Willardovi podivný hlas.

V tuto chvíli je už i Samuel Willard přesvědčen, že neexistuje žádné jiné vysvětlení než takové, že jeho služku posedl démon. To ostatně tvrdí i sama Elizabeth, která prohlašuje, že se ji zjevuje ďábel, nabízí jí peníze a zmocňuje se jejího těla. Může mít takový případ i jiné vysvětlení?

BYLA NEMOCNÁ?

Podle některých teorií se u ženy pouze projevila nespokojenost s jejím postavením ve společnosti, což ve spojitosti s přísným kázáním reverenda vyústilo v těžkou hysterii. To zejména v puritánských komunitách dané doby nebývá neobvyklé.

Jinou zajímavou teorii nastiňuje americký vědecký pracovník na poli evoluční biologie Nathan Kraft. Ten ve svém článku o posednutí Elizabeth Knapp připomíná, že projevy posednutí pečlivě dokumentované reverendem Willardem se nápadně podobají onemocnění známém jako Huntingtonova choroba či chorea.

Jde o vzácnou genetickou poruchu, mezi jejíž nejčastější symptomy patří nadměrné, spontánní, nepravidelné pohyby končetin. Stav nemocného se časem zhoršuje, což podle Krafta „někdy vede k neurologickému úpadku, apatii, podrážděnosti, ztrátě paměti, manické depresi a schizofrenii“.