Ačkoliv se o fenoménu UFO hovoří především v posledních letech, existují i starší údajné pozorování. Například v roce 1746 se o neidentifikovatelných létajících předmětech zmiňuje německý osvícenský filozof Christian Wolff (1679–1754).

Wolff ve svém spisu popisuje sledování neznámých předmětů na obloze v roce 1721 v Halle. Vytvoří si navíc svou vlastní teorii jejich vzniku. Jde podle něj o uskupení hořlavých sloučenin, které ve vzduchu nabyly tvaru koule.

Za jejich původem Wolff vidí zplodiny z komínů. Podobné hořlavé koule byly ve velkém množství pozorovány v různých částech Evropy, třeba nad Německem, Polskem, Čechami a Slezskem pouhé dva roky po jeho smrti.

Podle svědků se pohybovaly neuvěřitelnou rychlostí, nebo naopak zářivě svítily dlouhé hodiny z určitého místa. V jednom případě prý dokonce koule přistála na louce, kde po sobě zanechala podivnou pěnu.

Podle dochovaných popisů byla suchá, trochu lepivá a pružná. Ta byla posléze zkoumána jistým chirurgem a amatérským chemikem. Jak si zaznamenal, pěna dobře hořela, ve vodní lázni tála a začínala pronikavě páchnout. Její původ či složení se však nikdy nepodařilo odhalit.

Pozorování UFO je však ještě mnohem starším fenoménem. Zřejmě poprvé se o něm zmiňuje staroegyptský papyrus zvaný Tulli už v polovině 2. tisíciletí před naším letopočtem. Jeho autor popisuje pozorování ohnivých disků na obloze.

Problém je však v tom, že pravost tohoto papyru bývá často zpochybňována. Starořečtí a římští antičtí učenci ale o nevysvětlitelných objektech na obloze píšou celkem pravidelně, přičemž je nazývají „koráby na obloze“ nebo „závodnické vozy v oblacích“.