Nalézáme se v Epiru, oblasti, která je dnes rozdělena mezi Řecko a Albánii. Tohle místo dokázalo zastínit i slavnou věštírnu v Delfách.

Vítejte v Dodóně, kde se již přinejmenším 2000 let před naším letopočtem uctívá bohyně země Gaia a později se tu věští s požehnáním božské Dione.

Kdo to je Dione? Nejslavnější z antických básníků, Homér, který žije zřejmě někdy v období mezi lety 1200 až 700 před naším letopočtem, ji představuje coby matku krásné bohyně Afrodity.

Spekuluje se, že Gaia a Dione spolu svatostánek sdílejí. Možná jsou dvěma aspekty téhož. Anebo je Dione totéž, co hlavní z bohů. Diovo jméno lze totiž přeložit jako „božstvo“, stejně, jako Diona (Di-u-ja).

„Dodóna je nestarší z řeckých věštíren,“ vzkazuje nám z útrob dějin antický historik Herodotos z Halikarnássu (asi 484–420 př. n. l.). Kromě posvátného háje lze k věštění využít i zdejší studánku. Ve hře o oltáře tu nakonec vítězí hromovládný Zeus.

Kněží i kněžky naslouchají šustotu v korunách dubů a buků v posvátném háji. Často zaslechnou v listoví Diův hlas, jak jim našeptává proroctví, rady i požehnání. Přestože se chrám nachází stranou civilizace, věřící sem putují i stovky kilometrů.

Od roku 650 před naším letopočtem se Dodóna těší velké pozornosti. Její předpovědi totiž vycházejí!

KDO JE ČERNÁ HOLUBICE?

Zdejším kněžkám – věštkyním se říká holubice. Jednou z neslavnějších je Černá holubice, o níž se historici shodují, že pochází z Afriky, zřejmě z Egypta. Dodóna stále vzkvétá.

Král Pyrrhus (asi 319–272 př. n. l.) nechá monumentálně přestavět Diův chrám, financuje dostavbu dalších budov a udělá z místa kulturní centrum. Hraje se tu divadlo, pořádají sportovní klání i pěvecké soutěže.

Idylku utne rok 219 před naším letopočtem. Epirem se prožene vojsko generála Dorimacha, svatostánek vypálí a část chrámového okrsku srovná se zemí.

Škody napraví až o necelých 20 let později král Filip V. Makedonský (238–179 př. n. l). 10 let po králově smrti ale zplundrují Dodónu Římané…

PORADÍ SE – A STEJNĚ ZEMŘE

Píše se rok 326 a ve vojenském stanu s krvácející ránou po hozeném kopí, které se trefilo přímo do břicha, umírá císař Julianus (331–363). Od křesťanského světa si později vyslouží přezdívku Apostata neboli Odpadlík. Je to vzdělaný muž s velkou vizí, který se odkloní od křesťanství.

Rok před smrtí se jede poradit o válce proti Peršanům do Dodóny. Její slávu se totiž po římském vpádu podaří obnovit zakladateli Římské říše a jejímu prvnímu císaři Augustovi (63 př. n. l. – 14 n. l.).

Chrámů v Dodóně stojí více, první je zasvěcen Diovi ve 4. století před naším letopočtem.

Přesto si zde Zeus vybuduje neotřesitelnou pozici a sesazen bude až císařem Theodosiusem (347–395), který nechá zavřít všechny „pohanské“ chrámy, v Dodóně káže porazit poslední prastarý posvátný dub a křesťanství povýší na státní náboženství.