Uprostřed pražského Nového Města stojí dům, kolem něhož se už po staletí šíří šeptanda o černé magii, ďábelských rituálech a lidech, kteří zmizeli beze stopy. Stačí projít kolem po setmění a člověk má pocit, že se okna dívají zpátky. Faustův dům patří k nejděsivějším místům Prahy a legenda o něm žije dodnes.

Večer padá na dlažbu Karlova náměstí a barokní fasáda domu se pomalu noří do stínu. Turisté ještě fotí okolní ulice, tramvaje cinkají, ale před Faustovým domem lidé instinktivně zpomalují. „Tady se děje něco divného,“ šeptá průvodce malé skupince návštěvníků.

A není divu. Dům je od středověku spojovaný s alchymisty, astrology a muži, kteří touží proniknout za hranici lidského poznání.

Vypráví se, že právě zde se odehrávají tajné pokusy pro císař Rudolfa II. (1552-1612) a že v podzemí vznikají elixíry života i recepty na výrobu zlata.

Největší hrůzu ale vyvolává legenda o doktoru Faustovi, muži, který údajně uzavřel smlouvu s ďáblem. Když nadejde noc splácení dluhu, ozve se podle pověsti strašlivá rána, střecha se otevře a Fausta si v oblaku ohně odnese samotné peklo.

„Slyšeli jste ten křik?“ ptá se prý vyděšený soused, zatímco lidé vybíhají do ulic. Druhý den zůstává v domě jen spálená díra ve stropě.

Podivné světlo

Jenže příběhy tím nekončí. V dalších stoletích se v domě střídají podivínští majitelé posedlí okultismem. Jedni míchají chemické směsi, jiní tráví noci luštěním astrologických tajemství.

Zájmem o fyziku se proslaví například majitel Ferdinand Mladota ze Solopisk (1652–1726). Z domu prý občas vychází namodralé světlo a z oken zní podivné hlasy.

„Nikdy tam nechoď po půlnoci,“ varuje prý matka svého syna ještě na začátku minulého století. Podle legend se uvnitř objevují stíny bez tváře a kroky v prázdných místnostech.

Dokonce i vojáci, kteří zde po válce krátce přespávají, odmítají v budově zůstat další noc. Jeden z nich údajně ráno zbledne a jen opakuje: „Někdo mě pozoroval ze schodů.“ Nikdo tam ale nestojí.

Tajemství za obyčejnými dveřmi

Dnes dům působí téměř klidně. Lidé kolem něj chodí do práce, studenti spěchají na tramvaj a málokdo zvedne oči k tmavým oknům. Přesto se stará legenda drží překvapivě silně. Pražané si dodnes vyprávějí, že některé noci je ve vyšších patrech vidět pohyb.

Tahle stavba zkrátka budí respekt. Nepůsobí jako kulisa z hororu. Vypadá obyčejně jako důstojný barokní palác. Jenže někdy se něco divného skrývá za těmi nejobyčejnějšími dveřmi. Ostatně faustovské pověsti významně přiživí romantismus 19. století.

Mluví se třeba o tajné chodbě, která vede k domu k Novoměstské radnici. Tahle stavba zkrátka podivné příběhy přitahuje. A díry ve střeše?

Těch tu objeví více, jedna pochází třeba od nevybuchlé americké bomby, která na dům spadla během náletu na sklonku 2. světové války.