Vědci odkrývají pozůstatky velké keramické dílny. Vznik stavby dlouhé přes 50 m datují do 7. století př. n. l. Mezi keramickými střepy se povalují ostatky domácích zvířat.
Archeologové se snaží přebrodit hromadou kostí, odpadků a rozbité keramiky až do zadní části dílny.
„Tohle určitě nepatřilo zvířeti,“ zvedne jeden z nich ze země malou kost. „Jednalo se o pažní kost nemluvněte,“ vyplouvá na povrch později. Dětských ostatků bylo nalezeno hned několik.
Když smrt promlouvá
Etruské etnikum žijící v severozápadní části střední Itálie mezi lety 700 až 400 před n. l. je pro vědce jednou velkou neznámou.
To málo, co o Etruscích víme, jsou střípky nalezené na rozlehlých pohřebištích, pokud je definitivně nepohřbil čas nebo se o ně nepostarali vykradači hrobek. Etruská pohřebiště jsou skoro jako umělecká díla. Staví se tak, aby byla co nejnápadnější a nejrozlehlejší.
Posedlost umíráním?
Zpočátku jsou mohyly kulaté, časem se jejich tvar mění a čím dál víc je nahrazují pravoúhlé stavby, do nichž jsou vysekávány pohřební komory. V některých obdobích dokonce převažuje pohřeb žehem.
Spálené pozůstatky svých předků ukládají do pečlivě zbudovaných kolumbárií. Ze způsobů pohřbívání je patrné, že etruská kultura byla silně hierarchická.
Cesta na onen svět jako nekonečná hostina
Fascinující jsou i nálezy uvnitř hrobek. „Na stěnách jsme našli bohaté zdobení. Nástěnné malby ale vůbec nenapovídaly, že místo, kde se právě nacházíme, sloužilo k poslednímu odpočinku člověka,“ popisuje archeoložka Kate Santonová.
Častým motivem nástěnných maleb je hostina, při níž se hodovníci ani nezvedli z lehátek. Byli obklopeni dobrým jídlem a pitím. Na poslední hostině je svými pohyby baví tanečníci za doprovodu tónů zvláštní dvojité flétny.
Překvapivě jsou na stěnách hrobky i mužské souboje, na něž dohlíží rozhodčí. Co mají takové výjevy znamenat a proč jsou na nich běžné lidské činnosti?
Kruté zacházení s dětmi
Etruskové zřejmě lpěli na řádném pohřbu a každá skupina hierarchického žebříčku měla ten svůj. Co ale znamená nález koster batolat pohozených jen tak na podlaze dílny mezi mrtvými zvířaty?
Ukazuje to snad na krutost Etrusků, kteří s dětmi nižších vrstev zacházeli až barbarsky? „Nález jasně dokazuje, že tělíčko batolete bylo pohozeno mezi již zahnívající kosti dobytka,“ uvedl Anthony Tuck, archeolog z Univerzity v Massachusetts.
Během výzkumů jsou nalezeny kosti tří batolat. „U jedné z nich bylo jasně vidět, že s dítětem někdo mrštil o protilehlou zeď,“ odkrývá Tuck detailnější informace. Proč stihl batolata tak krutý osud? A proč jejich nebohá těla nebyla řádně pohřbena?
„Ve starověkém světě děti vlastně nebyly děti, nejednalo se s nimi tak. A nález může naznačovat, že se jednalo o potomky dělníků či lidí z nejnižších vrstev,“ snaží se o vysvětlení odborníci.